Jaroslav Blahoš životopis

Přidat do oblíbených Koupit knihy

česká, 1930 - 2018

Životopis

Prof. MUDr. Jaroslav Blahoš, DrSc. (*30.června 1930, Horažďovice - †27.listopadu 2018, Praha) byl český endokrinolog a osteolog, specializovaný zejména na kostní a kloubní problematiku a metabolismus kyseliny močové. Od září 1990 byl předsedou České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně. V letech 1999–2001 byl prezidentem Světové lékařské asociace.
Předci přišli na české území v 17. století z Řecka. Původní příjmení znělo „Vlachos“ od něhož je odvozeno Blahoš. Jeho otec byl advokát, který nesměl po Únoru 1948 svou praxi vykonávat, mladší sestra Marie v roce 1965 emigrovala do Rakouska.
Gymnázium vystudoval ve Strakonicích. Poté pokračoval všeobecným lékařstvím na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Plzni, kde promoval v roce 1955 (na pražskou lékařskou fakultu jej odmítli přijmout pro špatný kádrový profil).
S první manželkou Arankou Blahošovou měl syna Jaroslava Blahoše, mladšího, lékaře specializujícího se v neurovědách. Po rozvodu se v roce 1970 podruhé oženil s Francouzskou Simonettou, se kterou měl syna Daniela Blahoše.
Hovořil anglicky, španělsky, francouzsky a německy. Zajímal se o srovnávací lingvistiku a literární historii. V době pobytu v Etiopii se zabýval i někdejším tamním pobytem Arthura Rimbauda a publikoval o něm několik prací.
V letech 1955–1956 začínal jako lékař ve Františkových Lázních. Již na vysoké škole spolupracoval na výzkumu v oboru revmatologie. V letech 1958–1968 pracoval ve Výzkumném endokrinologickém ústavu v Praze. V letech 1968 a 1969 pracoval na endokrinologické klinice nemocnice Beaujon v Paříži. Dva roky (1961–1963) působil též v Hararu v Etiopii, v letech 1977 až 1988 byl na kratších studijních pobytech na dalších místech. Krátkou dobu působil jako lékař-konzultant pro leteckou společnost Air France.
Od roku 1969 působil na interní klinice Fakulty dětského lékařství UK ve fakultní nemocnici Pod Petřínem až do zrušení fakultní nemocnice v roce 1993, a to postupně jako asistent, docent, profesor a od roku 1989 v pozici přednosty kliniky. V letech 1993 až 1997 byl přednostou interní kliniky Vojenské lékařské akademie JEP v Ústřední vojenské nemocnici v Praze a založil tam první osteocentrum v České republice, které od roku 1997 vedl.
Byl zahraničním korespondujícím členem francouzské Národní lékařské akademie (Académie Nationale de Médecine), po J. E. Purkyňovi druhým Čechem zvoleným do takové funkce. Založil též Asociaci českých a slovenských frankofonních lékařů při ČSL JEP.
Publikoval asi 300 odborných prací a 10 monografií. Mimo učebnic endokrinologie také autobiografické „S poselstvím medicíny v labyrintu světa“ a „Střípky z lékařské brašny“. (zdroj životopisu: www.wikipedia.cz)

Ocenění

Autor (zde) zatím nemá žádné hodnocení.