Ján Daňko životopis

Přidat do oblíbených Koupit knihy

slovenská, 1923 - 2009

Životopis

Plk. v.v. Doc. Ing. Ján Daňko, CSc., válečný veterán, příslušník 1. čs. smíšené letecké divize v SSSR, předseda Sdružení čs. zahraničních letců – východ, se narodil se 30. června 1923 ve východoslovenské Richnavě v rodině invalidního dělníka. Od útlého mládí musel přispívat na obživu mnohodětné rodiny. Po skončení povinné školní docházky začal pracovat v košickém podniku na výrobu betonových skruží. Když Maďaři zabrali Košice, o práci přišel. Podařilo se mu vyučit strojním zámečníkem v Krompašských závodech na měď a vzhledem k velmi dobrým výsledkům v nauce i praktických dovednostech složil i strojvůdcovské zkoušky.
Před odvodem se přihlásil do Školy leteckého dorostu (ŠLD), odkud nehrozilo bezprostřední povolání na frontu do armády, bojující po boku nacistických vojsk. Jako frekventant ŠLD po vypuknutí SNP bojoval v rotě, složené z posluchačů školy, v místech nejurputnějších bojů této fáze povstání. Jako „modří ďáblové“, jak je pro jejich bojový zápal a udatnost nazval sám nepřítel, vstoupili tito mladí hoši do povstalecké národní historie,.
Po přeletu z povstaleckého území do SSSR byl zařazen do 1. čs. smíšené letecké divize, v níž působil až do ukončení její bojové činnosti v Ostravsko-opavské operaci.
Po válce absolvoval Leteckou vojenskou akademii (LVA) v Hradci Králové a Vojenskou technickou akademii v Brně. Jeho poválečné působení v čs. armádě na různých letových, štábních a školských funkcích provázel trvalý postih a existenční nejistota. V roce 1950 byl bez udání důvodů vzat do vazby. Údajně, jak se proslechlo s odstupem času, pro účast na přípravě letu do zahraničí. Trpěla tím i rodina, nucená k vystěhování mimo Prahu atd.
Přestože rehabilitační komise MNO v r. 1969 oprávněnost vznesené stížnosti uznala a uzavřela ji se závěrem povýšit v hodnosti a ustanovit do odpovídající funkce, předešlá situace přetrvávala dál, a to jak na pracovišti pro automatizaci systému řízení letů, tak na katedře Vysoké vojenské technické školy v Košicích, kde působil jako náčelník katedry.
Vzhledem k trvalé existenční nejistotě v armádě si pro možnost uplatnění v civilní sféře rozšířil vzdělání dálkovým studiem na další civilní vysoké škole, obhájil vědeckou hodnost kandidáta technických věd a vědeckopedagogickou hodnost docenta a Československá akademie věd mu v r. 1984 přiznala I. vědecký kvalifikační stupeň vedoucího vědeckého pracovníka, kde pracoval v komisi ČSAV pro dopravu. Zakládal obor automatizovaných systémů řízení na detašované fakultě bratislavské Technické univerzity v Košicích, kde byl vedoucím katedry, a svou dráhu ukončil jako vedoucí odboru s týmž zaměřením ve výzkumném ekonomickém ústavu v Praze do svých sedmdesáti let.
Po odchodu do důchodu aktivně působil jako předseda Sdružení čs. zahraničních letců – východ. Je autorem mnoha statí, sborníků a obsáhlé výstavy o bojích čs. letců a paradesantní brigády na východní frontě – ve Slovenském národním povstání, v Karpatech a v Ostravsko-opavské operaci. Jím pořádané akce na veřejnosti sklízely vždy příznivý ohlas a odraz v občanském postoji k odkazu národněosvobozeneckého boje, k posílení vlastenectví, založeném na uvědomělé odpovědnosti vůči své zemi. Je nositelem mnoha státních a zahraničních vyznamenání. Přesto zůstal vždy skromný a čestný.
O svých bojových zkušenostech jednou řekl:
„Nevyrůstal jsem v prostředí, které by mě vybavilo a ovlivnilo informacemi a poznatky o národních buditelích, nastolujících národní práva a podněcujících společnost k národnímu povědomí. Šel jsem do povstání bojovat proti Němcům, kteří vyplenili a vypálili i mou obec, můj skromný rodný domek. A tak jsem si najednou uvědomil svou zemi, která dokázala dva měsíce držet proti dobře vyzbrojené přesile velký kus svého území a potom více než půl roku odrážet německé výpady z hor. Jako bych najednou pochopil smysl veřejného života a mé plné spolupatřičnosti k němu. Tam se zrodilo mé vlastenectví. A rozhled, získaný v dalších letech života, mi umožnil poznání, že jen vlastenectví pevně ukotvené v národní historické paměti je jedním z nejzákladnějších předpokladů národního pohybu vpřed.“
Plk. Ján Daňko zemřel 7. března 2009. Čest jeho památce. (zdroj životopisu: http://www.panzernet.net/php/index.php?topic=3293.15)

Ocenění

Autor (zde) zatím nemá žádné hodnocení.