Jānis Akuraters

lotyšská, 1876 - 1937 statistiky

Nahrávám...

Životopis

Jánis Akuraters (13. 1. 1876 Dignāja - 25. 7. 1937 Riga) byl lotyšský prozaik a básník. Původně byl učitel, ale pak přesedlal do Rigy, kde se začal věnovat publicistice a literatuře. Začal se tam scházet s mladou generací umělců a měl velký podíl na sepsání manifestu lotyšské moderny (manifest sedmi). Účastnil se i demokratického hnutí v letech 1905 - 1907, ale po porážce musel emigrovat. Po živoření ve Finsku, Norsku a Švédsku se roku 1916 navrátil do Lotyšska (v době obsazování země německým vojskem) a přihlásil se k lotyšským střelcům, aby se mohl aktivně účastnit bojů o nezávislost. Jako lotyšský vlastenec a demokrat byl v meziválečném období velmi populární. Zato po okupaci SSSR byl na indexu pro svůj buržoázní původ a jeho první novely byly částečně vydávány až za Chruščova.
Mezi jeho první básnické sbírky patří Hvězdná noc (Zvaigžņu nakts, 1905) a Na severu (Ziemeļos, 1906). Některé jeho básně té doby znárodněly jako písně. V exilu pak znechucen tehdejší společností a světem hledal útěchu ve vzpomínkách na dětství a na venkov i na svou vzdálenou vlast. Tehdy právě vznikly jeho nejslavnější a nejkrásnější novely Léto čeledínova syna (Kalpa zēna vasara, 1908), Hořící ostrov (Degoša sala, 1912) a Květy severu (Puķes ziemeļos, 1914). Jimi se zapsal do lotyšské literatury jako mistr lyricko-impresionistické prózy. Také se díky prožitkům z války věnoval i válečným povídkám nebo toho také využil při napsání románu Ohnivé květy (Ugunīgi ziedi, 1925), kde se věnuje hrdinství lotyšských střelců v boji proti odvěkému nepříteli.

Populární autoři:

Kárlis Skalbe

1879 - 1945
Viktor Lagzdyň

1926 - 2008