Ivan Goll životopis
francouzská, 1891 - 1955
Životopis
Ivan Goll (také Iwan Goll, Yvan Goll, vlastním jménem Isaac Lange, pseudonymem také Yvan Lazang, 29. května 1891 — 27. února 1950) byl německo-francouzský (alsaský) básník židovského původu (sám se popsal jako: „osudem Žid, náhodou narozený ve Francii, na papíře Němec“). Psal německy i francouzsky, příslušel jak k německému expresionismu, tak k francouzskému surrealismu.
Narodil se v alsaském Vosges, díky německé matce se ale stal německým občanem, žil v Metzu. Po vypuknutí první světové války emigroval do Švýcarska, seznámil se s dadaistickým hnutím. Za války napsal celou řadu básní, mimo jiné Rekviem za mrtvou Evropu a drama Nesmrtelný (1918). V roce 1921 si vzal svou múzu Claire Aischmannovou, živil se jako překladatel mezi němčinou a francouzštinou — přeložil celou řadu zásadních uměleckých děl, seznámil se s celou řadou umělců (mj. s Picassem a Chagallem, kteří ilustrovali jeho básně), sám hojně tvořil, především surrealistické texty a milostné básně. V roce 1927 napsali se skladatelem Kurtem Weillem surrealistickou operu Královský palác, Goll napsal i další texty k různým operám. Léta 1939-1947 strávil Goll v americkém exilu, redigoval francouzský exilový literární časopis Hémispheres. V roce 1945 mu byla diagnostikována leukémie, jeho básně se postupně stávaly temnými a depresivnějšími.
Goll zemřel v Paříži v roce 1950, je pohřben na hřbitově Père Lachaise.
*
Ivan Goll je u nás téměř zapomenut. A přece se po první světové válce jeho jméno zhusta objevovalo v našich časopisech pod verši, prózami, esejemi. V Kalistově překladu vyšla v roce 1921 Gollova básnická próza Nový Orfeus a pak několik románů. Ivan Goll také u nás prostředkoval hlubší poznáni Apollinaira, expresionismu i surrealismu a podílel se na formováni naší poválečné umělecké generace, kde měl četné osobni přátele. Připomíná to nedávno publikovaná korespondence se Zdeňkem Kalistou.
Nyní je Ivan Goll (1891 — 1950) znovu objevován i ve francouzském i německém písemnictví. Alsasan, plšíci oběma jazyky, německy a francouzsky, patří oběma literaturám. Jako básník, prozaik, dramatik i teoretik má pevné místo v německém expresionismu i ve francouzském surrealismu, kde si uchoval nezávislost i osobité pojetí, značně odlišné od Bretonova. Více jak patnáct let po jeho smrti objevují mladí dramatici v Gollových syntetických divadelních hrách svého předchůdce a svým Metuzalemem z roku 1924 je obecné pokládán za předchůdce Ionescova. Znovu je připomínán Goll, vášnivý pacifista a autor první antologie moderní světové poezie Pět kontinentů. Znovu je vydáván trpký i něžný, vroucí i hluboký básník, vyznavač čistoty a nepomíjivé lásky. A zcela jednomyslně je uznáván významný Gollův podíl na evropské literatuře a umění po první světové válce.
(zdroj životopisu: Wikipedie, A. Kroupa)
Ocenění
Autor (zde) zatím nemá žádné hodnocení.
Ivan Goll - knihy
| 1921 |
 Nový Orfeus |
| 1971 |  Milostné písně |
Žánry autora
Literatura světová Romány Poezie
Štítky z knih
Goll je 0x v oblíbených.