Botho Strauß životopis

Přidat do oblíbených Koupit knihy

německá, 1944

Životopis

Spisovatel, dramatik a dramaturg Botho Strauß se narodil v Naumburgu/Saale a studoval germanistiku, divadelní vědu a sociologii v Kolíně a Mnichově. V divadle začínal jako herec amatérských souborů, v letech 1967-70 byl redaktorem časopisu Theater Heute, poté působil jako dramaturgický poradce v Schaubühne am Halleschen Ufer v Berlíně, kde úzce spolupracoval především s režisérem Peterem Steinem. Za svou bohatou literární tvorbu obdržel řadu ocenění, z těch divadelních jmenujme například Hannoverskou cenu za hru Známé tváře, smíšené pocity, kterou v roce 1974 získal společně s dramatiky Franzem Xaverem Kroetzem a Thomasem Bernhardem, dále cenu za nejlepší německou divadelní hru sezóny Mülheimer Dramatikerpres (Kalldeway, Farce, 1982) nebo cenu Georga Büchnera, která mu byla udělena v roce 1989.
Strauß jako dramatik je zejména pečlivým pozorovatelem společenského panoramatu bývalého západního a posléze sjednoceného Německa. Ve svých hrách vytvořil početný dramatický personál od vysoce postavené smetánky marnící čas bezobsažnými floskulemi (Trilogie shledání, 1977), přes německé turisty v Maroku a turecko-německé páry ve Spolkové republice (Malí a Velcí, 1978), vykořeněné figurky "stationendramatu" Kalldeway, Farce procházející různými sexuálními, manželskými a genderovými terapiemi, hororová monstra ve hře Angeliny šaty (1991) až po postmoderní verzi nadčasových postav evropské literární nebo mytologické historie přenesených do panrelativizované současnosti například v přepisu Shakespearova Snu noci svatojanské nazvaném Park (1984) a odysseovské vizi Ithaka (1996). Postavy Straußových her i románů jsou protagonisty nahořklých příběhů odehrávajících se v souřadnicích dvojznačnosti, v níž lidé inscenují svůj každodenní život, přičemž si pohrávají s rolemi a identitami. S rovinami různých vrstev skutečnosti a snu autor pracuje v jedné ze svých nejznámějších her Čas a pokoj (1989). V 90. letech pokračuje Strauß v linii satiricko-komediálních her (Polibek zapomnění, 1998; Podobní, 1998) i v neméně ironických portrétech sjednoceného Německa (Závěrečný chór, 1991; Rovnováha, 1993). (zdroj životopisu: http://www.dilia.cz/index.php/8v8/item/157-strau-botho)

Ocenění (1)

1989 - Cena Georga Büchnera