Alexander Hess

česká, 1898 - 1981 statistiky

Nahrávám...

Životopis

Po absolvování reálného gymnasia v Praze byl v červnu 1916 odveden a jako jednoroční dobrovolník nastoupil k Infanterie-Regiment Nr. 88, od října 1916 velel četě na ruské a od dubna 1917 na italské frontě, kde byl dvakrát zraněn, válku zakončil v hodnosti poručíka a velitele protiplynové jednotky. Po návratu z fronty začal studovat strojní obor na Českém vysokém učení technickém v Praze, v červnu 1919 vstoupil dobrovolně do armády a sloužil jako velitel čety 71. pěšího pluku domácího vojska v Nových Hradech a Žilině.

V květnu 1920 přešel do stavu vzduchoplavectva, absolvoval kurs pro letecké pozorovatele a působil u Letecké roty 1 v rámci Leteckého pluku 2 v Olomouci. V létě 1924 absolvoval kurs na piloty jednomotorových letadel a kurs na stíhací piloty v rámci Vojenského leteckého učiliště v Chebu a byl zařazen k Letce 33. pluku. V září 1924 byl přemístěn k Letce 2 od Leteckého pluku 1 ve Kbelích, v rámci pluku velel od února 1925 Letce 32, od května 1925 Letce 34, od září 1926 Letce 11, od března 1927 Letce 36 a zároveň se účastnil činnosti leteckého détachementu v Komboru. V červnu 1928 se stal opět velitelem Letky 11, od března 1929 velel Letce 10, od října 1929 Letce 2 a od března 1931 zastával funkci velitele cvičné letky Leteckého pluku 1 Tomáše Garrigue Masaryka ve Kbelích. V březnu 1934 byl jmenován výcvikovým referentem na III. odboru [leteckém] Ministerstva národní obrany, jako velitel letecké výpravy reprezentoval Československo na XI. letních olympijských hrách v Berlíně v červenci 1936 a na IV. mezinárodním leteckém závodě v Curychu v červenci a srpnu 1937. Po absolvování Kursu pro velitele oddílů a vojskových těles v Praze byl v prosinci 1937 jmenován velitelem peruti Leteckého pluku 4 v Pardubicích, za branné pohotovosti státu na podzim 1938 velel Polní peruti III/4, dosáhl hodnosti majora letectva.

Po okupaci českých zemí byl v létě 1939 převeden k zemské správě, v lednu 1940 však odešel do exilu a přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii se dostal do Francie, kde vstoupil do československých vojenských jednotek. Krátce působil jako referent III. odboru [leteckého] Vojenské správy, od poloviny dubna 1940 pak zastával neoficiální funkci velitele československých pilotů v Chestres, kde se přeučovali na francouzskou bojovou techniku. V červnu 1940 se zúčastnil bojů na Francií v rámci Escadrille Légere de Défense Chartres, po francouzské kapitulaci se mu podařilo na lodi Arry Scheffer dostat do Velké Británie. Zde byl po krátkém přeškolení 12. července 1940 jmenován velitelem 310. stíhací peruti v Duxfordu, velel jí během jejího nasazení v bitvě o Británii a až do 28. února 1941. Jeho podřízení do konce roku 1940 dosáhli 40 jistých sestřelů, 11 pravděpodobných sestřelů a šesti poškozených nepřátelských letadel při vlastní ztrátě čtyř pilotů, přičemž on sám dosáhl dvou jistých sestřelů, a to dokonce v jediném dni 31. srpna 1940. Počátkem března 1941 byl jmenován styčným důstojníkem u Fighter Command v Betley Priory a byla mu propůjčena britská hodnost Group Captain. V lednu 1942 se ocitl v čele Úřadu leteckého přidělence ve Washingtonu, podílel se na náboru dobrovolníků do letectva, propagoval úspěšné boje (v roce 1943 vydal knihu Byli jsme v bitvě o Anglii), působil ve funkci styčného důstojníka při 111th Operational Training Unit na Bahamách a koncem roku vedl československou delegaci při vzniku Mezinárodní organizace civilního letectví v Chicagu.

V září 1945 byl postaven do čela Úřadu leteckého přidělence v Ottavě, v březnu 1946 se vrátil domů a stal se přednostou Studijní skupiny při Velitelství letectva Ministerstva národní obrany v Praze, od listopadu 1946 zastával funkci velitele letectva Vojenské oblasti 2 a v červnu 1947 se stal velitelem Leteckého sboru II. Po převzetí moci komunisty v ještě únoru 1948 odvolán z funkce a v červnu 1948 pensionován. Ve stejné době se mu podařilo odejít do exilu, dostal se do Spojených států amerických, kde později působil jako technický poradce letecké společnosti Pan American World Airways a na podzim 1965 odešel na odpočinek. Po smrti byly jeho tělesné ostatky pohřbeny na československém oddělení vojenského hřbitova v britském Brookwoodu, v září 1991 mu byla udělena hodnost generálmajora in memoriam.

Read more: http://forum.valka.cz/viewtopic.php/p/182606#182606#ixzz0W534CMku

Zdroj životopisu: www.valka.cz

Populární autoři:

Simona Ingrová

1967 - 2011
Ota Pavel

1930 - 1973