Sedem dní do pohrebu zajímavosti

Sedem dní do pohrebu https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/104837/bmid_sedem-dni-do-pohrebu-9wo-104837.jpg 5 44 12
Koupit
Antikvariát

Ján Rozner, významný publicista, novinár, prekladateľ. Po emigrácii v 70. rokoch začal písať memoárovú knihu Sedem dní do pohrebu. Niektoré jej časti vyšli začiatkom 90. rokov v Slovenských pohľadoch. Ide o reflexiu na začiatok 70. rokov, po smrti prekladateľky Zory Jesenskej, jeho prvej manželky. V texte sa vracia do jej rodného domu v Martine. V rámci príprav na pohreb spomína na jednotlivé momenty spoločného života, na známe postavy vtedajšieho kultúrneho života a na dobu, ktorú spolu prežili.... celý text

Literatura faktu Literatura slovenská Biografie a memoáry
Vydáno: , Marenčin PT
Originální název:

Sedem dní do pohrebu , 2009


více info...

Zajímavosti (2)

Jako rozhlasový seriál uvedl román Český rozhlas Vltava, viz https://vltava.rozhlas.cz/jan-rozner-sedem-dni-do-pohrebu-7228874 (Teckovana)

Na straně 275 českého vydání Roznerovy knihy (Prostor, 2014) se píše „ ... a zase věžáky a výpadovka a za ní teď zřetelně viděl budovu tzv. Štolwerku ...“ .
K tomuto údaji připojila redakce nakladatelství Prostor v závěru knihy neuvěřitelnou a pro mne nesmírně směšnou vysvětlivku: „budova tzv. Štolwerku – zde budova Institutu společenských věd, založeného při ÚV KSČ akademikem Štollem, odtud jeho přezdívka Štolwerk.“
Je nepříjemné, že tuto úžasnou knihu v kvalitním českém překladu by měl hyzdit takový nesmysl, a proto si dovolím uvést to na pravou míru: Ústřední výbor Komunistické strany Československa nikdy v Bratislavě nesídlil. Jestli tam začátkem 70. let minulého století existoval nějaký Institut společenských věd, to nevím, ale pochybuji. Rozhodně však všichni Bratislavané vědí, že „štolverk“ v panoramatu bratislavských budov je továrna na cukrovinky bývalé slavné německé firmy Stollwerck, která kolem roku 1895 v Bratislavě založila svou východoevropskou filiálku s názvem „Cisársko-kráľovská rakúsko-uhorská dvorná továreň na čokoládu bratov Stollwerckovcov“. Nejslavnějším výrobkem továrny byly mléčné karamely - štolverky, jejichž schopnost vylámat nebo minimálně zalepit konzumentům zuby byla natolik pověstná, že do slovenštiny a následně i do češtiny přešlo rčení „tvrdý jako štolverk“. Továrna se po mnoha dramatických peripetiích kopírujících dramata té země v roce 1958 přejmenovala na Figaro a její čokoládové výrobky jistě všichni znáte. Pojmenování „štolverk, u štolverku“ v bratislavštině zůstalo jako samozřejmý název nezaměnitelné lokality. Nuže – žádná památka na nějakého komunistického akademika Štolla tam nestojí. (Koka)