Richard Connaughton

Nové komentáře u autorových knih

„Tohle byla snad první kompletní kniha o dané válce, která se mi dostala do ruky. Ona se ta válka moc dříve nekomentovala, Rusové jsou velice „citliví“ na svoje porážky, vlastně oni nikdy nic a nikde neprohráli. O téhle válce byla za komunistů jenom zmínka jako spouštěč „skvělé“ první revoluce v roce 1905. Informativní hodnota knihy je celkem na dobré úrovni, přečetl jsem si zhrzenou recenzi, na kterou uložil odkaz braunerova, ale v tomto případě bych se autora zastal v tom smyslu, že tak mizerný překlad, jako oba pánové vytvořili, jsem už dlouho nečetl. Řadu vět si člověk musí přečíst víckrát, aby vůbec pochopil jejich smysl. O gramatických anglismech ani nemluvě (opět skladba vět). Na druhou stranu, obecně jsme u nás zvyklí na nejvyšší možnou úroveň literatury faktu a tady ta kniha trochu pokulhává. Názvy nejsou až zas tak podstatné (nakonec nikdo nebránil překladatelům, aby si je ověřili v jiných zdrojích – u námořní části konfliktu by stačila příslušná část Klučinových a Hynkových Válečných lodí II). Víc mně vadí celková blazeovanost vůči oběma stranám konfliktu. Brity jejich střetnutí s Japonci teprve čekalo a o necelých čtyřicet let později a dopadli možná ještě hůř než Rusové. A v první světové válce se už taky moc nepředvedli – Jutsko nebo Falklandy rozhodně nebyly ničím, na co by mohla být světová námořní mocnost tehdejší doby bůhví jak hrdá. A adorovat na jednom místě Iana Hamiltona je zcela mimo mísu, jednalo se naopak o mimořádně neschopného generála. Za katastrofu u Gallipoli rozhodně nemohli jeho podřízení, jak je v knize uvedeno. Při hodnocení obou stran si Connaughton dost často až protiřečí. Problém s Rusy podle mě spočívá v tom, že je není radno podceňovat, ale ani ne démonizovat. A to platilo odjakživa, co se Moskali objevili po dlouhé nadvládě Mongolů na evropské resp. světové scéně. Kniha ukazuje, jak je Rusko obrovská země, ale taky jak se dá porazit – přibít na jedno místo a vyčerpat je tam. Táhnout za nimi do hloubky Ruska je nesmysl. Jinak ale knize ty čtyři hvězdy dávám. Tři za to, že to někdo (alespoň pro mě) poprvé zpracoval jako celek tu čtvrtou za epilog. Ano, tohle je válka. Tahle byla oboustranně nespravedlivá a trpěli jí nejenom obyčejní vojáci a námořníci na obou stranách, ale hlavně civilisté, pro které byli agresoři jak Rusové, tak Japonci (Číňané, Korejci). No a na závěr si člověk jen tak říká, jak jsou omezení všichni ti politici a vojenští činitelé, když se nedokážou poučit z historie. Pearl Harbour je bez ohledu na technologie jako přes kopírák totéž, co Port Arthur. Včetně oněch špionů na místě. Asi ještě někdy sáhnu po Brožově Promarněné vítězství: Rusko-japonská válka 1904–1905 nebo Kovaříkově Cušimě.“... celý text
— jadran

Vycházející slunce a skolený medvěd

„Kniha popisuje důvody, průběh i následky rusko-japonské války, ke každé bitvě je přidaná krátká analýza příčin ruské porážky. Výborné jsou charakteristiky ruských důstojníků, od schopných jako byl admirál Makarov, Kondratěnko, baron Keller nebo plukovník Treťjakov až po zcela neschopné generály Stessela a Foka a vicekrále Alexejeva. Čtivě napsané, autor neváhal oživit text lidovými výrazy a přidal i několik smutných lidských příběhů. "Podle soudců, kteří nade mnou vynesli hanebný rozsudek, jsem měl nechat vyhodit lodi do vzduchu na volném moři a v několika vteřinách způsobit smrt dvou tisíc mužů. Z jakého důvodu? Snad ve jménu Svatoondřejské vlajky, symbolu svaté Rusi?" admirál Něbogatov odsouzený k trestu smrti Do Recenzí jsem dal odkaz na hodně kritický článek Milana Jelínka, autora několika publikací o rusko-japonské válce, ve kterém uvádí příklady nepřesností a omylů, které "místy přecházejí ve volné tlachání" a "v obeznalejším čtenáři musí budit nedůvěru, ba opovržení". Mě to tak zásadní nepřipadalo, mimochodem termín "vicekrál" používá i prestižní The Harper Encyklopedie Vojenské dějiny. Ale hlavně, knihu Milana Jelínka Port Artur jsem si koupil a nakonec odnesl nedočtenou do knihobudky, protože jsem se nedokázal prokousat tím množstvím tabulek, statistik a seznamů.“... celý text
— braunerova

Přejít na knížky autora