Jakub Šlouf

česká, 1982

Nová kniha

Takový socialismus nechceme!: Kultura protestu průmyslového dělnictva v českých zemích v letech 1945-1968

Takový socialismus nechceme!: Kultura protestu průmyslového dělnictva v českých zemích v letech 1945-1968 - Jakub Šlouf

Existovaly v období státního socialismu v Československu stávky? Souhlasili tehdejší zaměstnanci průmyslu s vládní politikou? Byli dělníci úspěšní v prosazování... detail knihy

Nové komentáře u autorových knih

Praha v červnu 1953 Praha v červnu 1953

Kniha je krásným vhledem do období měnové krize v červnu 1953. Autor zde jednoduchým jazykem popisuje její průběh na příkladu ČKD Stalingrad a mnohdy i vtipně komentuje den po dni. Mohu jen doporučit!... celý text
PavlosikCZ


Poslední kovák – první ministr Poslední kovák – první ministr

Nečekaný a příjemný objev při náhodném bloumání knihovnou. Osoba Petra Millera je v mé generaci spíše neznámá, ale četba této knihy může čtenáři přiblížit význam dělnické stávky během listopadové revoluce. Petr Miller svými slovy potvrzuje, že pokud chcete dělat revoluci, musíte oslovit co nejširší spektrum lidí z různých sociálních skupin. K jejich oslovení ovšem potřebujete i někoho, kdo je osloví. Jinými slovy, student asi těžko přesvědčí dělníka, aby vyšel do ulic. Četba mě navedla na dvě myšlenky. Především, jak obtížné může být komunikace s lidmi, kteří za minulého režimu svým jednáním nikomu neublížili a měli se dobře (fyzicky i ekonomicky). Apelováním na zrušení cenzury a novými možnostmi změnit profesi se patrně kýženého cíle nedosáhne. Druhá myšlenka se týkala úvahy, co by se stalo, kdyby polistopadovou politiku na poměrně dlouhou dobu neovládl Václav Klaus a Miloš Zeman. Nicméně i případ Petra Millera či Jiřího Dienstbiera ukazuje, že tomu šlo jen těžko zabránit. Protože do politických funkcí nastupovali lidé z různého prostředí a tandem Klaus/Zeman měl ty nejlepší předpoklady... Buďme rádi, že oba dva zmínění pánové jsou již ze hry. Kniha se čte velice dobře, ale pasáže, které by mě zajímaly nejvíce (zejm. po roce 1989) byly příliš stručné. Stejně tak se mi nelíbil způsob autorova kladení otázek a některé odpovědi dotazovaného. Iritují mě povzdechy, že dnes chtějí lidé jen hrabat peníze a úpadku řemesel.... celý text
Rilian


Poslední kovák – první ministr Poslední kovák – první ministr

Poutavý rozhovor Jakuba Šloufa s panem Petrem Millerem - prvním polistopadovým ministrem práce a sociálních věcí. Vyprávění začíná jeho dětstvím, proč se vyučil kovářem, jak pracoval v ČKD, jak se stal listopadovým vůdcem průmyslových dělníků, jak se stal a jak působil jako ministr a závěrem zhodnocuje svoje další působení v politice a v dalších pracovních pozicích. Z rozhovoru plyne, že je pan Miller chlap s velkým CH. Rozhovor také odkrývá, že současná prezentace listopadových a polistopadových událostí není úplně v souladu s tím, jak to bylo ve skutečnosti. V knize je také rozebírán jeho vztah k Václavu Klausovi a Miloši Zemanovi. Rozhovor je veden poutavou formou a nejednou jsem se při čtení zasmála.... celý text
Jana_H



Mimořádný lidový soud v Praze (1945–1948) Mimořádný lidový soud v Praze (1945–1948)

Knihu jsem objednával přes e-shop, v kamenném obchodě bych si ji nekoupil. Protože z 535 stran je pouhých 173 stran textu. Zbytek knihy je jedna obří tabulka se zhruba 9600 jmény lidí, proti kterým bylo vedeno trestní řízení u MLS. Na oněch 173 stranách se velmi podrobně dozvíme o struktuře, aktérech a činnosti MLS. Plusem zůstává skutečnost, že to nebylo nezajímavé čtení. Kniha však mohla obsahovat alespoň několik nejvýznačnějších kauz, aby za to ty peníze stály. Tabulky ocení snad jen ultra detailisté zajímající se o tento fragment našich dějin.... celý text
Gastovski


Mimořádný lidový soud v Praze (1945–1948) Mimořádný lidový soud v Praze (1945–1948)

Ne, že by kniha nebyla zajímavá, ale čekal jsem trochu něco jiného. Něco podobného jako v knize ze stejné edice: Hrdelní případy Mimořádného lidového soudu České Budějovice 1945-1948. Bohužel jsem se nedočkal. Kniha se zabývá převážně organizační sktrukturou, personálním zajištěním, společenskými a politickými vlivy na soudní řízení... Kdo by ale, podobně jako já, hledal také podrobnější popis některých vybraných případů, nedočká se. Navíc samotný text (když odečtu prázdné stránky) obsahuje z celé knihy pouhých 149 stran a z toho ještě tak třetinu tvoří poznámky. Další stovky stran zabírají tabulky. Převažují seznamy trestně stíhaných osob a z nich se nelze moc podrobného dozvědět. Ano, je dobré, že v seznamech se nalézají například čísla kartonů, pod kterými je možné dokumentaci k dané osobě najít v archivu. Pro běžného čtenáře to ale nemá zas tak velký smysl. Za sebe bych toto uvedl, pro případné badatele, v nějaké veřejně dostupně internetové databázi, proč tím potisknout stovky stran papíru knihy. A na těch asi 350 uvolněných stranách bych podrobněji popsal některé zajímavé vybrané případy. Tato kniha si určitě své zájemce mezi odborníky najde, ale běžnému čtenáři ji nijak zvlášť nedoporučuji.... celý text
nemharap