Fahri Balliu

albánská, 1956

Nové komentáře u autorových knih

Ďáblova žena - Nedžmije Hodžová, žena albánského diktátora Envera Hodži Ďáblova žena - Nedžmije Hodžová, žena albánského diktátora Envera Hodži

Nedžmije Hodžová byla manželkou albánského diktátora Envera Hodži a na rozdíl od mnoha jiných manželek diktátorů nebyla úplně blbá. Byla však také dost nebezpečná. Už i tím, že jako mnoho jiných svrhnutých papalášů začala psát své paměti a mnoho příčetných, které je přečetlo, si přálo, aby madam trpěla minimálně Alzheimerem. Autor tenké knížky plné vzteku a jmen z albánské vrcholné i nižší politiky na toto zareagoval a sepsal její hříchy v reakci na její tlusté spisky plné lží, polopravd a manipulací. Což je v našich krajích problém, protože tyto knihy u nás zřejmě mnoho lidí nečetlo, pokud vůbec někdo. Reakce na minimálně čtyři tlusté knihy, a to mnohdy dost přímé, mohou českého čtenáře bez znalosti kontextu albánských dějin dost mást. Ale i přes to se kniha přečíst dá, chce to však mít v sobě dost touhy jít později do ještě větší hloubky albánských dějin. Číst jen tuto knihu není příliš rozumné, je dobré si pak načíst něco dalšího ke zpětnému pochopení textu. I tak se jedná o velmi pozoruhodné dílko a nemělo by chybět v seznamu literatury kohokoliv, kdo se rozhodne zajímat se o Albánii o něco hlouběji, než kolik tam stojí kuřecí řízek a kolik se platí za lehátko na přecpaných plážích.... celý text
katy238


Ďáblova žena - Nedžmije Hodžová, žena albánského diktátora Envera Hodži Ďáblova žena - Nedžmije Hodžová, žena albánského diktátora Envera Hodži

"Komunisté byli vždycky přizpůsobiví. Nikdy se nevzdali svých prostředků ani filosofie zločinu, ale uměli se okamžitě zorientovat také v kapitalismu..." - Věta hodná tesání do mramoru. Kniha je v českém prostředí skutečně jedinečná. Problémem ovšem je, že člověk neznalý albánských poměrů se v knize může ztratit. Každopádně je zajímavé hledat v knize paralely s komunismem v ČSSR a jakým způsobem se albánská veřejnost vyrovnala/nevyrovnala se svoji minulostí. Zvláště zajímavou kapitolou je pojednání o vztahu Ismaila Kadareho (napsal i předmluvu) k Hodžově režimu - jednalo se o "souboj diktatury s talentem". Autor na mnoha místech reaguje spíše na lživé paměti Nedžmije Hodžové, které vyšly na počátku druhého tisíciletí a na nehoráznou drzost ospravedlňovat jeden z nejhorších zločinů na albánském lidu. Problémem je, že jen těžko posoudíte minulost samotného autora a jeho objektivitu.... celý text
Rilian