Když se pohne les přehled
Míla Linc (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/359960/bmid_kdyz-se-pohne-les-rlT-359960.jpg
4
26
26
Černý hvozd série
< 3. díl
„Černý hvozd sytí se krví. Snadno v jeho blízkosti propukají spory, snadno se krev prolévá,“ píše se ve starých kronikách, jejichž poselství se opět probouzí. A tak zatímco v korunách stromů zní zlověstný šepot, jenž bývá předzvěstí zlých časů, panoš Jan Boček z Bočkova se vydává do nitra lesů, kde jsou lidé stále cizí. Hejtman z Kozího hrádku má starost s rudým kohoutem, který příliš často sedá na střechy samot. A ve stínech se plíží zemští škůdci – ti nechtějí nic víc, než mordovat a loupit.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Když se pohne les. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (6)
Tak to bylo celkem divoké čtení. Užila jsem si každou stránku a jedinou výhradu mám k závěru, který mi připadal zkrácený až osekaný na dřeň.
Rozjezd je trochu pomalejší, ale jakmile se hrdinové chopí zbraní, je to paráda a závěrečná třetina knihy nenechá čtenáře vydechnout. Míla Linc má svůj styl a drží se ho i tady - knížka má krásný jazyk, hutnou atmosféru a trochu jednodušší postavy, ke kterým ale člověk po pár stránkách najde cestu. Zvlášť Jan Boček z Bočkova je příjemný hrdina, se kterým se dá snadno ztotožnit. Za mě naprostá spokojenost - poctivá blátivá fantasy přesně podle očekávání.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Když se pohne les v seznamech
| v Přečtených | 28x |
| ve Čtenářské výzvě | 2x |
| v Doporučených | 1x |
| v Knihotéce | 16x |
| v Chystám se číst | 9x |
| v Chci si koupit | 3x |
| v dalších seznamech | 1x |
Autorovy další knížky
| 2014 |  Excelsior, gentlemani! |
| 2009 |  Stín Černého hvozdu |
| 2007 | Středověký svět |
| 2012 | V prachu a krvi |
| 2011 | Mrtví muži netančí |
V nějaké recenzi na tuto knihu jsem četl, že hlavní postavou knihy není člověk, ale samotný les. A po přečtení musím přiznat, že tomu tak skutečně je. Zároveň je to také dosud nejlepší kniha z Černého hvozdu, kterou Míla Linc napsal. Hodně se mi líbil příběh Jana Bočka z Bočkova. Jeho charakteristicky nestálá osobnost se v průběhu celé knihy vyvíjela, což byl jednoznačně záměr a záměr vysloveně povedený. Trošku mě vadilo epizodické vyprávění rozdělené na čtyři části včetně intermezza, kde se v každé části děje něco nového a zároveň se objevují stále nové a nové postavy. Nicméně i to jsem už od první knihy v podstatě přijal, zvykl si a vnímám to stejně, jako když Vladimír Šlechta sepisoval Krvavé pohraničí. Je to tedy o tom, jak Vás nadchne svět Černého hvozdu a podle toho se pak určuje následující radost z knihy. Jelikož jsem si ale za ty tři knihy Černý hvozd oblíbil, coby poctivý fiktivní středověký svět blízký našemu středověku, tak musím říct, že jsem si knihu opravdu užil a těším se na další díl.