Treblinka, slovo jak z dětské říkanky přehled
Richard Glazar
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/258505/mid_treblinka-slovo-jak-z-detske-rikank-z7R-258505.jpg
4
291
291
Dnes již klasické dílo memoárové literatury. Příběh vzpoury a útěku z Treblinky sepsal Richard Glazar hned po válce, v roce 1945. Knihu se mu nepodařilo vydat a poprvé vyšla až v německém překladu roku 1992 (česky 1994). Pro čtenáře jsou tyto paměti dokumentem, před nímž bledne každá románová fikce: autor jako ojedinělý svědek pekla vyhlazovacích táborů zachytil lidské dispozice ke zlu, ale i věčnou touhu člověka po svobodě. Richard Glazar (1920-1997) původem z Prahy a Kolína dospíval na sklonku 30. let a jelikož z rasových důvodů nemohl studovat, pracoval jako dělník. V září 1942 byl deportován do Terezína a měsíc poté na východ. Ocitl se ve vyhlazovacím koncentračním táboře ve středním Polsku a náhodou byl vybrán do pracovního komanda na třídění šatů. Díky nezlomné víře v nutnost vydat svědectví a díky solidaritě mezi vězni se v táboře rozvinula ilegální činnost. 2. srpna 1943 propuklo dlouho připravované povstání, jehož se zúčastnilo také šest českých a slovenských Židů. Dvěma z nich - Richardu Glazarovi a Karlu Ungerovi - se podařilo z Treblinky uprchnout. Shodou šťastných náhod se oba dostali od polské řeky Bug až do německého Mannheimu, kde s novou identitou získali práci v místní kovárně a pracovali až do osvobození americkou armádou. Vystudoval ekonomii, cizí jazyky, pracoval v zahraničním obchodu, ve Výzkumném ústavu výstavby a architektury a nakonec v ČSAV. V 60. letech svědčil v düsseldorfském procesu proti bývalým věznitelům z Treblinky a své svědectví sdělil i v Lanzmannově filmu Šoa. Po sovětské okupaci 1968 emigroval do Švýcarska, kde trvale žil až do poloviny 90. let. V říjnu 1997 obdržel od prezidenta řád TGM. Na sklonku roku 1997 spáchal sebevraždu.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Treblinka, slovo jak z dětské říkanky. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (61)
Jak je patrné už z názvu kniha se zabývá vyhlazovacím táborem Treblinka. Autor, pan Glazar, vypráví příběh vlastního přežití od obdržení transportního příkazu do tábora až po poválečný návrat do vlasti. Detailně popisuje jak tábor funguje, ale ne pouze oficiální a zamýšlené postupy, ale hlavně jak fungují lidé,vězni, kápové, dozorci, směna, úplatky, spekulace, šmelina. Ukazuje lidskou schopnost přizpůsobit se prakticky čemukoliv a touhu přežít za každou cenu. Další podstatná část knihy, je plánování vzpoury a útěku. Ten se nakonec podaří a shoudou okolností a náhod se autor dostane s novými doklady na nucené práce do Německa. Tam se poměrně poklidně dočká konce války a osvobození americkou armádou. Přes určité peripetie se vrací do Československa. Později je svědkem v soudním procesu s táborovými dozorci a dalším personálem.
Velmi čtivé. Poutavě napsáno. Hrozné svědectví, které nutí člověka přemýšlet o různých otázkách. Např. Jak tenká je hranice mezi dobrem a zlem. Co všechno je schopen člověk vydržet (fyzicky a hlavně psychicky). Proč lidé i různí představitelé zavírali oči před tím, co se dělo a co páchali Němci a jim podřízení. Znamená mlčení souhlas...atd.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Treblinka, slovo jak z dětské říkanky v seznamech
| v Právě čtených | 15x |
| v Přečtených | 427x |
| ve Čtenářské výzvě | 31x |
| v Doporučených | 39x |
| v Knihotéce | 176x |
| v Chystám se číst | 322x |
| v Chci si koupit | 60x |
| v dalších seznamech | 12x |
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) holokaust, holocaust Treblinka (vyhlazovací tábor)
Jak popsat nepopsatelné? Jak předat nepředatelné? Zážitky jsou jediné, co si neumíme zprostředkovat a přesto to pan Glazar zvládl bravurně. Kniha těžká i skoro lehká. Těžká námětem, skoro lehká svou formou. Forma přímá, spoutaná konkrétnímy ději, bez zbytečných popisů. Úderná. Můj hlavní dojem po přečtení je nabití nového významu slova "borec". Pan Glazar je pro mne Pan Borec. Stejně jako všichni ti, o kterých píše a kteří díky němu nebudou nikdy zapomenuti. Alespoň u mne ne. A když zapomenu jména, tak nevadí. Ten dojem mi nevezme ani čas.
Tuto knihu bych zařadil mezi POVINNÉ, hned vedle Dva proti říši, od Jiřího Šulce. A povinnou četbu při každé výměně občanského průkazu. Ať víme, co jsme. Co znamená Česká národnost a Česká hrdost.
Jako ateista mi někdy přijde škoda, že nevěřím na posmrtný život. Protože Panu Glazarovi, stejně jako jeho souputníkům, přeji to nejlepší ať jsou, kde jsou. Ať jejich hvězdy svítí jasně, nechť mají na nebi nadýchané obláčky, ať si užívají v síních Vallhally, nebo ať se reinkarnují do životů bez strastí, při nejhorším do psů a ne patníků (V+W).
Pan Borec, Borci ...