Vlastivěda
Jonáš Hájek
Nová sbírka básníka současné nejmladší generace, který za debut Suť obdržel Cenu Jiřího Ortena a byl nominován i na cenu Magnesii Litera.
Přidat komentář
Je toto vůbec poezie? Autor konstatuje, co vidí, ovšem chybí tomu básnický duch. Některá dílka spíše evokují školní slohovou práci.
Sušárna č. 3
Vždycky ti bude chybět jedno vyčouhlé patro
bezpečné pro představu efektivní sebevraždy
jistotné pro spatření nepojmenovaného kopce
Místo toho půjdeš do sklepa do sušárny č. 3
přihlížet unavené schůzi o zateplování domu
kde společným rysem budou nicotné reference
Baráky mají být stejně vysoké O prázdninách
budou na každém pokoji tři lůžka Na dvou se
prospíme my Na třetím objednaný profesionál
Autorovy další knížky
| 2022 |  Každý ji zná tak bude maskovaná: 66 současných básní o Praze od 56 českých básníků a básnířek |
| 2007 |  Suť |
| 2010 | Vlastivěda |
| 2013 | Básně 3 |
| 2013 | Hrst |
Kniha Vlastivěda je v
| Přečtených | 7x |
| Knihotéce | 4x |
V řadě vydaných sbírek Suť - Vlastivěda - Básně 3 je Vlastivěda bohužel takovým údolím kvality. Ale oddíl Závěsný obraz to ještě vyšvihnul.
Hájek opět těží ze zajímavého pohledu na banality všedního dne, často zakotvené v nějakých místech. Právě tyto básně pak působí skvěle, třebaže někdy až příliš popisně, i tak mě tahle poloha baví (básně Sušárna č. 3, Procházka, Chalupa).
Horší je to v básních, ve kterých se Hájek snaží o kontrast nízkého s vysokým. Tam se z toho stává mnohdy až nečitelná skrumáž slov, bohužel taky často plná explicitních básnických slov, nebo jsou pak tyto slova tématem celé básně (báseň Uvozovky).
A i když je v Hájkových textech poměrně důležitá forma, tematicky jde o příjemné kusy, třeba poslední básně z titulního oddílu s nádechem přírody, někdy až turistické atmosféry, mají své kouzlo.
Ale dobré básně se tam najdou, ne že ne. Teď už jen doufat, že Výlet do Schengenu nebude dalším údolím.
Chalupa
Z prožraných peřin jasně vyplývá,
který tvor se tu nejvíc zabydlel:
malinká kostřička zůstala vespodu
jak hrášek přitlačený princeznou.
Velká lípa, rozkročená jak Majkl,
dělá díru do střechy, mračna včel
k tomu dodávají zvuk, když kvete.
Podmáčené základy, povolené trámy
a špatný signál, zatracená práce.
Lis na ovoce si nevybavuje ovoce.
Též víme, že se sem jednou za čas
podívá zloděj. Poslednímu vděčíme
za otevření komory. Snad někdo na
Cestě hledal ten zavařený poklad.
(s. 46)