Pravdivý příběh Plastic People přehled
Ivan Martin Jirous
Kniha shrnuje všechny texty významného básníka, esejisty a kulturního organizátora o legendární undergroundové skupině. Je doprovozena množstvím unikátních fotografií Bohdana Holomíčka, Jaroslava „Abbé“ Libánského, Ondřeje Němce a Jana Ságla.
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Pravdivý příběh Plastic People. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (8)
Autenticita této knize opravdu nechybí. Taky jsem si moc užila audiozpracování ČRo, které četli na střídačku Magor s Oldřichem Kaiserem. Super zážitek!
Určitě znáte tuto situaci: Své město znáte poměrně slušně, pohybujete se po něm autem i hromadnou dopravou, navigaci skoro nepoužíváte, myslíte si, že znáte, co potřebujete. A pak přijde chvíle, kdy zjistíte, že místo X a místo Y jsou vlastně jen ulici od sebe, což Vám nikdy nedošlo, protože na obě místa jezdíte jindy a po jiné trase. A najednou do sebe všechno krásně zapadne a mapa ve Vaší hlavě je sice bohatší jen o jednu nově zakreslenou ulici, ale taky o spoustu dosud netušených souvislostí.
A to je přesně pocit, který z téhle knížky mám.
To vše okořeněno netypických Magorovým vyjadřováním a jeho punkovým přístupem padni komu padni - nenechat nit suchou ani na svých přátelích.
Ve finále mnohem zábavnější, než jsem vůbec doufal.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Pravdivý příběh Plastic People v seznamech
v Přečtených | 85x |
ve Čtenářské výzvě | 3x |
v Doporučených | 7x |
v Knihotéce | 20x |
v Chystám se číst | 19x |
v Chci si koupit | 11x |
v dalších seznamech | 1x |
Štítky knihy
hudební skupiny, kapely underground
Autorovy další knížky
2006 | Magorovy labutí písně |
1991 | Magor dětem |
2007 | Magorova summa |
1997 | Magorův zápisník |
2008 | Pravdivý příběh Plastic People |
Nejsem generace Magora Jirouse, a přece mě vtáhl do vzpomínek mého raného mládí, v němž vlasatci byli vzácní jako exotičtí papoušci ve voliérách českých dvorků. Jirous zvaný Magor poskládal ze svých poznámek přeživších komunistické řádění působivou fresku českého rockového undergroundu 70. a 80. let. Plastiky jsem znala díky bráchovi, který sám svůj vlasový porost, ne vždy úspěšně, hájil před máminými nůžkami, ale o jejich historii už jsem toho moc nevěděla. Ani že jejich hudební hvězda zářila vlastně jen pár let, než je komunistická policejní zvůle pozatýkala. Tady Jirous se svými vzpomínkami končí, příběh The Plastic People of the Universe však naštěstí ne. Člověk se tak s Magorem přenese do doby dávno minulé a přese všechnu tu tehdejší komunistickou bídu mi vyvolával úsměv na tváři. To přece byla docela zábava, očůrat systém stojící na násilných, většinově dost hloupých kreaturách, když pominu ty chudáky, kteří stranickou knížku přijali, aby děti mohly studovat nebo si jen uchovat slušnou práci. A to se Plastici o politiku zpočátku vlastně vůbec nezajímali. Jenže veřejná bezpečnosti je do toho prakticky dotlačila. Systému hrůzy. A paradoxů, protože dal vzniknout undergroundu...