Ambasadov přehled

21.01.2023

Narkokracie jazyka. Moje první kniha od China Miévilleho a přiznávám se, že je to fakt weird. Má to pomalejší začátek (až moc mi to zavánělo ukázkovým začátkem po absolvování kurzu tvůrčího psaní), ale pak se to rozjede a čeká vás jeden zvrat za druhým. Do poslední chvíle nevíte, jak to skončí a co se ještě dozvíte... Motiv duet je tu zpracován o dost líp než v Prstenci singularity od Paula Moelka.

18.01.2023

Po přečtení Krakena jsem se opět vrátil k první knize od autora, kterou jsem začal číst – k Ambasadovu. A ano, opět jsem měl co dělat, abych knihu dočetl do konce. Mělo to momenty, kdy to fakt nešlo.

Ambasadov je na první dobrou svým nápadem neskutečně originální sci-fi. Otvírá tu tezi setkání s mimozemskou civilizací, se kterou je možnost komunikovat formou jazyku, který je odlišný od toho, jak jej známe my. Podobný námět jsem zažil ve filmu Příchozí, kde jsem byl fascinován myšlenkou, kterou autoři poměrně vstřícně předkládali divákovi. China Miéville to ale vstřícně rozhodně nedělá. Ten tu rozhodně nemá snahu čtenářovi něco usnadnit, ba naopak.

Nakonec jsem měl co dělat, abych knihu dočetl do konce. Jsou tu momenty, mnohdy i více stránkové, které popisují něco, co se nedá logicky ani uchopit. I po druhé knize jsem přesvědčen, že autor si něco šlehne a začne psát, jinak si to nedokážu vysvětlit. Na rozdíl od Ambasadova je tu těch filozofických, teologických a celkově abstraktních textů o mnoho víc. Klobouk dolů překladateli, který si tady s tím textem musel dát strašnou práci. Já ale bohužel nemůžu jinak, než ubrat jednu hvězdičku. Kraken byl při čtení o chlup snesitelnější.