Pamatuj, že tě mám rád přehled
Luis Leante
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/43250/bmid_pamatuj-ze-te-mam-rad-670-43250.jpg
4
68
16
Santiago si načerno půjčuje luxusní auta z dílny, kde pracuje, a vydává se za ředitele banky, aby zapůsobil na studentku z aristokratické rodiny. Když se vše prozradí, vztah skončí a Santiago nastupuje do španělských legií. Montse Cambra, čtyřiačtyřicetiletá lékařka, najde zhruba dvacet let starou fotografii. Má utkvělou představu, že je na ní její dávno ztracená životní láska, mladý muž z chudé rodiny, se kterým prožila vášnivý milostný románek. Odjíždí z Barcelony a pokouší se ho najít kdesi v Západní Sahaře. Román se odehrává ve dvou časových a místních rovinách. Část příběhů sahá do 70. let 20. století, část do nedávné současnosti. Místně jsou události situovány střídavě do Barcelony a Afriky. Filmovými střihy zavádí autor čtenáře do jednoho či druhého období, do jednoho či druhého místa. Všechny obrazy propojuje příběh lásky, který začal ve Španělsku jednoho horkého léta a má pomyslnou dohru v saharské poušti o dvě desetiletí později… Západní, dříve Španělská Sahara, byla roku 1979 připojena k Maroku – tato anexe proběhla proti vůli obyvatel, kteří chtěli vytvořit samostatný stát. Někteří uprchli do Alžírska nebo do neobsazené části země, kde dodnes žijí ve stanových táborech. Luis Leante se historických událostí a politiky dotýká v románu nepřímo. Atmosféru saharského Al Ajúnu, katalánské metropole sedmdesátých let nebo utečeneckých táborů v Alžírsku však líčí sugestivně a s citem pro detail a odhrnuje tak závoj mlčení a nezájmu, který přes Západní Saharu hodilo nejen Španělsko, ale celá Evropa.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2010 , OdeonOriginální název:
Mira si yo te querré , 2007
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Pamatuj, že tě mám rád. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (16)
Stavovské poměry Španělska, západosaharská otázka, hledání.
Příliš romantické zobrazení Západosahařanů (možná účelové), nedostačující doslov (nevysvětleny některé reálie v textu). Doporučuji si něco nastudovat nebo promluvit s nějakým Španělem, který o této otázce ví více.
Krásná kniha s ještě krásnějším koncem :). Opět dvě časové roviny, což mám ráda. Nádherný a silný milostný příběh. Určitě doporučují!!!
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Pamatuj, že tě mám rád v seznamech
| v Přečtených | 90x |
| ve Čtenářské výzvě | 4x |
| v Doporučených | 10x |
| v Knihotéce | 87x |
| v Chystám se číst | 33x |
| v Chci si koupit | 2x |
Pamatuj, že tě mám rád
Nečekala bych, že mě tato knížka tak zaujme. Sahara, vedro suchu, vojáci... a Barcelona a okolí s luxusními rezidencemi i obydlími chudiny... kontrast hezký, exotický, ale zpočátku čtenář netuší, jak mnohovrstevný příběh se před ním rozvine. Časových rovin je tam totiž víc než dvě, respektive v rámci obou hlavních, ca 25 let od sebe vzdálených období, se rozvíjí ještě několik samostatných, v čase posunutých dějových linek, které se později spojí. Zavítáme do nemocnice v Barceloně i v saharské Smaře, ano, kupodivu i na Sahaře takové zařízení existuje.
Milostný příběh je vykreslený střízlivě, bez zbytečných kudrlinek; zdání jisté odtažitosti klame, láska dvou mladých lidí přečká i jejich mládí a odloučení... Ale to není hlavní poselství příběhu tím je spíše síla přátelství a lidství, v kontrastu s krutostmi či lhostejností, jichž se dopouštěli ti, kdo měli zrovna moc rozhodovat... Ano, možná, si autor Sahařany zidealizoval. Ale možná také ne. Období "současnosti" není v knize přesně datováno, ale podle věku Montse Cambrové lze dojít zhruba k roku 2000, od něhož nás dělí přibližně jedna generace. Co se stane s lidmi, kteří nepoznali jiný život, než ten v utečeneckých táborech, kde se narodili a vyrostli? Sotva můžeme mít optimistická očekávání, zvláště když navzdory primitivním podmínkám, nichž tito lidé žijí, mají přístup k moderním informačním technologiím. Nejdříve televize, ale posléze i internet je přenesou o kilometry dál, někam, kde to z jejich pohledu musí vypadat jako v ráji. Nechtěli byste se tam dostat, ať to stojí co to stojí, být na jejich místě?
Další příklad toho, jak mezinárodní společenství trestuhodně selhalo. V knize popisovaný nálet a shození napalmu a bílého fosforu na civilní obyvatelstvo žijící ve stanech (!) o dvě desetiletí později vystřídala falešná lidumilnost. Nejen to první zabíjelo... Mocní prohlásili, že to zvládnou, tím ale nemysleli sebe, nýbrž všechny ostatní Evropany, jimž začínají určovat pravidla jiné národnosti a kultury takové, které by si ve své zemi diktovat nenechaly. Stávají se ale někým jiným v Evropě, která ústy svých politiků stále častěji popírá své hodnoty, je tak snadné vyměnit houževnatost a hrdost za sociální dávky... Knihu doporučuji všem čtenářům s otevřenou myslí :-).