Gantz 7 přehled

08.03.2019

Na Gantzu se mi líbí především zběsilé tempo. Jistě, občas je celá jedna kapitola věnována pouze tomu, že někdo hne rukou a řekne „Aargh!“, ale i to má svoje zvrácené kouzlo. A že je Hiroya Oku zkušený eskamotér, využívající každé příležitosti k tomu se zaseknout a rozfázovat tu kterou akční sekvenci. Ale je v tom hodně dobrý, mnohem lepší, než když dojde na osobní dramata či sociologické profily. Jen mi trochu začíná lézt na nervy ta všudypřítomná hysterie, kdy na sebe postavy nejdřív půlhodiny řvou, než se konečně rozhoupají k nějakým činům, často ovšem až poté, co někdo z nich umře. Takže tu opětovně lítá hlava nehlava a ústředním hráčům je řádně puštěno žilou, přičemž v některých případech doslova. A i když už to vypadalo, že se Kei a Kató postarali, aby každý z otroků Černé koule měl šanci přežít, emzáci zase jednou dokazují, že nic není zadarmo. Dokonce začínám přicházet na chuť autorově tendenci potírat románové hrdinství. Teď jen doufám, že v příštím díle všichni neobživnou.