Chvály Zadní země přehled
Miloslav Nevrlý , Vladimír Širlo
Oslava půvabné i tajemné krajiny části Českého Švýcarska. Barevné fotografie doplněné zajímavými texty. Překrásné barevné fotografie přírodních scenérií oblasti Labských pískovců vhodně doplňují nevšední texty M. Nevrlého. Texty jsou plné pohody, radosti a harmonie. Odrážejí autorův vztah k přírodě i obdiv k tomuto tajemnému koutu naší země.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Chvály Zadní země. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (4)
Velmi pěkné povídání Miroslava Nevrlého o severním koutě naší země, které vzbuzuje touhu sebrat celtu a jít se toulat mezi pískovcové soutěsky. Text je doplněn krásnými fotografiemi Vladimíra Širla, který má neuvěřitelný cit pro světlo, odraz, barvy. Bez nich by byl zážitek z knihy poloviční.
Autor nejen pěkně popisuje přírodu a ducha Západní země, ale také své pohnutky proč a jak tento kraj zkoumal - ponejvíce vandrováním, ale také setkáváním s místními, četbou a studií starých knih a map ve starém archivu, klášteře, v domech starousedlíků. To vše má nenahraditelné kouzlo poctivé práce (nic proti googlemaps).
Škoda jen, že i tento kout země, kam autor utekl z Jizerských hor před "asfaltovými cestami, páchnoucími stroji, hlučnými lidmi v lesklých papouščích oděvech", ztrácí své kouzlo pod návalem "nechodících" turistů.
Knihu doporučuji číst jako básně, pomalu, větu po větě, nejlépe jednu kapitolu před spaním, pak si člověk poetiku místa i jazyka náležitě vychutná.
Nádherná kniha a nádherný kraj!!! Všechny knihy od Miloslava Nevrleho ve mně probouzejí zvláštní a nepopsatelně nádherný pocit touhy!
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Chvály Zadní země v seznamech
v Právě čtených | 2x |
v Přečtených | 31x |
ve Čtenářské výzvě | 3x |
v Doporučených | 7x |
v Knihotéce | 16x |
v Chystám se číst | 18x |
v Chci si koupit | 14x |
Kdysi pradávno jsem v nějakém časopise, který se vzal nevím kde, četla povídku o tom, jak si kluci sbalili kárky, zapřáhli se za ně a jeli na Slovensko a až kamsi daleko. Jeden se jmenoval Hadrář a říkával, že kdo jí oves, toho nezebou nohy. Neměla jsme tušení kdo to napsal a ani kam se to podělo, ale tu touhu vzít si kárku a pytel ovsa a táhnout kamsi...tu si pamatuju pořád. Ten autorův styl je tak zvláštní a podmanivý, že je to jedno kam se zrovna vypravil.