Přidat komentář
Kniha má odpovídající hodnocení (98%), ale jen od deseti čtenářů. A to je moc málo. Mimo dění kolem roku 68 a 69 si přečtete pár citací od Franze Kafky, dozvíte se něco o Formanovi, Suchém a Šlitrovi. O tom posledním nejvíc a některé skutečnosti jsem ani netušil.
Pro nás, kteří jsme už pomalu starší jak hnědé uhlí je to kniha vyvolávající vzpomínky na jistou část našeho života. Bohužel si také uvědomíte, že mnozí papaláši i dnes jednají podobně jako tenkrát. Knihu rozhodně doporučuji!!!
Tak to byla výborná knížka. Nevím proč mi v roce 1991, tedy v roce českého vydání, unikla, ale jsem moc ráda, že jsem se k ní dostala alespoň teď. No, a protože živě popisuje roky 1968-69 a objevuje se v ní spousta postav tehdejšího politického i kulturního života, bude se mi letos hodit i do Čtenářské výzvy.
Popis událostí okolo srpna 68 a následných týdnů a měsíců po něm. Autor (americký novinář žijící v Praze) popisuje všechno poměrně detailně, hodně jsem se dozvěděl.
Knihu znám v přednesu Martina Štěpánka ze Svobodné Evropy z 80-tých let. Perfektní přednes stejně jako později perfektní přednes knihy Jiřího Hejdy Žil jsem zbytečně už v Čs. rozhlase. Škoda, že ani jednu dnes neuslyšíme jako rozhlasovou četbu. To byl u obou titulů skutečný zážitek, jako by se člověk vrátil do let Rakousko-Uherska, první republiky, přes 2. s. válku do poválečných let a monstrprocesů až k nedůvěře z dění v r. 1968. Alan Levy perfektně živě popsal události r. 1968 až po jeho vyhoštění.
velmi zajímavé a po těch letech, které uběhly od r. 1968 do vydání knihy u nás, pro mě i překvapivé čtení
Autorovy další knížky
| 1991 |  Pražské peřeje |
| 1996 | Simon Wiesenthal a jeho případy |
| 2001 |  Já jsem jiný Karel Čapek |
Kniha Pražské peřeje je v
| Přečtených | 17x |
| Čtenářské výzvě | 2x |
| Doporučených | 2x |
| Knihotéce | 9x |
| Chystám se číst | 10x |
| Chci si koupit | 1x |
Skvostně podaná historie, ze které nepadá prach.
Člověk tolik zapomněl, a beztak často z bůhvíjak zprostředkovaného podání, - je to přes padesát let. Tolik věcí nevěděl, nedozvěděl se. Tolik útržků chybívá do celistvého obrazu dění, ke kterému se vracíme - když už vůbec - připomínkou těch nejdrásavějších událostí oněch dní.
A jakkoliv právě ony vzbuzují největší emoce, bez návaznosti a souvislostí, které nabízí tohle naprosto dechberoucí kompaktní svědectví o Pražském jaru formou té nej novinařiny, vytržené z kontextu vypovídají málo a nedostatečně.
Je úžasné přečíst si se zatajeným dechem jednu jedinou knížku a dozvědět se o něčem dějinně tak mezním tolik, aby to stačilo.
A že... Takoví jsme byli (taky)...
To je mé doporučení.