Nad jedním světem přehled

07.06.2023

Snad už jen Krcháč mě přiměje
se smát nahlas, zaručeně.

"Vše na světě jen chvíli je
jsou sečtený i moje dny...
vysadil jsem si lilie
nezvadly, shnily do jedný

I láska trvá ach tak krátce...
bylo to vloni? Předloni?
rozkvetla, ale nevoní
poblitá růže na zahrádce"

12.02.2023

Jestli je nějaký český básník, který mne fakt baví, je to J. H. Krchovský.
Nad jedním světem je sbírka obsahující cca 60 básní. Autor je v nich dost úsporný, co se počtu slov v jednotlivých básních týká, ale přesto v nich umí říct hodně. Básně jsem hodně niterné, někdy lyrické, něžné, někdy naopak syrové, ironické až cynické. Někdy autor se neostýchá sáhnout i k vulgarismu, přičemž mně osobně to nepřipadá nijak rušivé nebo že by mne to nějak pohoršovalo - to určitě ne. Ale pokud jste na to v literatuře citliví, asi možná zvažte, jestli se do Krchovského poezie pouštět.
Obsahově se v básních odráží témata vztahů, života, smrti, lásky, autorova vnitřního světa, okolního světa, momentky ze života. Myslím, že spousta lidí si tu dokáže najít něco, co jim bude připadat nějak blízké či povědomé. Básně jsou navíc tou svou jazykovou formou přístupné a srozumitelné, takže si myslím, že nehrozí, že by čtenář nerozuměl. Je jen otázka, do jaké míry vás to bude vnitřně oslovovat, no...
Já jsem Krchovského četla prvně už na gymnáziu, byl to tehdy tuším tip od naší profesorky literatury. No a byla to tehdy láska na první přečtení. Hodně mne bavila ta přímočarost a ryzost, s níž Krchovský v básních přichází.. A baví mne to dodnes.

Ukázka:

Zas Dušičky... A všude svíčky, květy, věnce
žalostný svátek postmortální existence
kdy každý pláče, vesměs na nesprávném hrobě...
to já svůj hrob a sebe v něm mám stále v sobě