Velcí panovníci rodu habsburského

28.10.2014

Na celé záležitosti, kterou kniha popisuje (Habsburkové byly k úlohám panovníků osudově předurčeni), mě eminentně zajímala nejen biografie vybraných vladařů, ale i jejich osobní prožívání svého postavení a s tím spojenou kvalitu života jako takovou především u císařů , jejich životní peripetie, lásky i nelásky, sláva i nemilost v očích lidu, klika či pech v diplomatických tazích a tak dále. Nemám sice až tak nenasytnou představivost, abych spatřil sám sebe v poloze vsedě na trůně, ale něco mně v tomto směru kniha přece jenom dala. Takže na rovinu: narodit se do zlaté klece má sice svoje "nesporné" výhody, ovšem dvorská etiketa, slavnostní ceremoniály, všechny ty jemně vybroušené manýry a neustálé prosazování moci musí normálního člověka zatěžovat často až k neúnosnosti. Navíc nemám mnoho pochybností, že po celých těch 700 let spolehlivě působila jedna stará pravda: moc, vysoké postavení a peníze většinou štěstí nepřinášejí. Tak trochu samolibě si troufám říct, že nejeden Habsburk by se mnou jistojistě souhlasil. Každopádně nezávidím.