Cesta po českých hradech a zámcích přehled

20.03.2021

Kniha na pomezí naučné a krásné literatury. Kapitoly nazvané podle jednotlivých hradů se výrazně liší laděním i počtem faktů - někdy jde o skutečně odborný výklad, byť podaný básnickým jazykem, jindy na titulní hrad takřka nedojde, protože je jen záminkou pro portrét nějaké osobnosti (Svojanov a Záviš z Falkenštejna), jindy, a v tom je myslím Kalista nejvíc svůj, se text brzy od historických údajů vzdálí a věnuje se "duchovým dějinám" epochy nebo kraje, volně se vznáší přes rody a desetiletí i století, aby postihl kulturní nebo filosofický vývoj.
Kalista byl básník a své široce pojaté dějiny české šlechty a kultury líčí jazykem vyloženě básnickým, záměrně archaickým, místy napodobujícím až baroko, totiž latinu. Je to čtení jednak krásné a okouzlující, jednak náročné. Nejlépe si ho dávkovat na víkendové večery, kdy je klid a dost času.
Čtenářově paměti by velice prospěl jmenný rejstřík se seznamem stran, kde se daná osoba vyskytuje. Autor postupuje zhruba po kruhu od severovýchodu Čech k jihu a na západ, takže rozrod jihočeských Vítkovců pokrývá několik desítek stran, na nichž při každém hradu dojde na trochu jiné období nebo téma, a usledovat časté stručné odkazy na jiné kapitoly, minulé a dokonce i teprve následující, se snad nedá (alespoň já jsem se rychle ztratila a případně jsem dohledávala spíš externě).

Není to naučná literatura ve smyslu školní příručky ani pro vyšší stupně vzdělávání. Ale pokud se naladíte na formu podání, jde o ucelený obraz 12.-17. století v českých zemích, především co se politiky a životního stylu vyšších vrstev týká. Díky přidané umělecké hodnotě snad historici prominou jiráskovský přístup k husitství a snad dobou vzniku (1969) ovlivněný "revoluční" slovník, který se s ním pojí. Ostatně Kalista občas opatrně podotýká, že některé katolické osobnosti 15. a 16. století se také zasloužily o zmíněné duchové dějiny kladně, není dogmatik, jen má potřebu vyzdvihovat nebo naopak omlouvat činy, které dnešní věda hodnotí jinou optikou.