Vyhledávání v diskuzi

• Knihy
• Série
• Autoři
• Bazar
• Uživatelé
• Diskuze
• Ostatní

Nightlybird´s YJ Night pub:
Mé milé dámy, trochu jste mi spravily náladu z té podivně orientované debaty, do které jsem se, žel, taky trochu namočil (to je tak, když člověk zapomene na ponaučení rodičů). A obě vaše historky, ta z četby i ta ze života, mi taky ledacos připomněly. Ne nebudu to tady rozepisovat. Přehraboval jsem se ve starých krámech a objevil jsem tohle : Popelka Má poezie je jak Popelka, ukrývá všechno, co ji zdobí. od chvíle, kdy se ráno obléká, až do tmy pere špínu svoji doby. Zatímco pastorkyni všichni nechají smýčit prach půd, až je jak netopýr, slečinky jenom prsty mávají a suší lak svých pyšných manikýr. Takový život často zabolí, není to med si vždycky připomnět, že páchne brambory a čpí jen cibulí, že nevoní, jak Chanel č. 5. Jen sem tam i jí splatí dávný dluh: když domyje a s plotny setře rez, pospíchá rychle - vzdušnější než vzduch. bílá jak snížek - tam, kde mají ples. Tam je z ní vila - kdepak špindíra, tam koketuje, tam zná jenom smích, tam na ni každý oči upírá, tam tanči v třpytných, zlatých střevíčcích. Však biji hodiny a zas už utíká prát, spravovat a leštit parkety, pryč ze sálu, kde hraje muzika, pryč od chvíle, krásné jak zakletí. A po bále pak dlouho do noci, ač se ji oči klíží z námahy, se ještě s hadrem v ruce plahočí a historii myje podlahy. V ložnicích sester sladká dřímota. Šmudla ta ale nemůže jít spát. Když podlahy jsou samá šlápota, někdo je přece musí vytírat! Tak myje, drhne, dnes i pro příště, a matně, jako pohozený šperk, třpytí se někde v koutku schodiště, zapomenutý, krásný střevíček . . . Ano, je to Jevtušenko v Zábranově překladu. A mezi poezií a pravdou by mělo být rovnítko, proto se mi to zdálo příhodné to sem vložit, ona i ta pravda je v našich zemích jakási Popelka. (Sakra, tak jsem si hrál s formátováním a když jsem to dal uložil, tak se to potvora stejně srovnalo do latě.) - Zobrazit vlákno diskuze