Co si pamatuju
Věra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/425710/bmid_co-si-pamatuju-mhD-425710.jpg
5
7
4
Překladatelka z francouzštiny vzpomíná na svého manžela, básníka Ladislava Dvořáka a své celoživotní přátele Václava a Olgu Havlovy, Jana Zábranu, Emanuela Fryntu, Jiřího Koláře, Josefa Hiršala aj. Vzpomínky autorka nejprve vyprávěla a na základě zvukového záznamu posléze v průběhu několika let přepisovala a upravovala do podoby, již autorizovala krátce před svou smrtí. V knize zachytila své dětství a mládí, prožité v pražských Holešovicích, vysokoškolská studia na Filosofické fakultě University Karlovy, nedobrovolně přerušená po komunistickém puči, zakládání rodiny a společný život s básníkem a spisovatelem Ladislavem Dvořákem, svůj nejbližší přátelský vztah s Annou Hrubínovou (provdanou Beranovou), který ukončila tragická smrt přítelkyně, přibývající překladatelské příležitosti v průběhu šedesátých let či svou účast na samizdatu v letech tzv. normalizace. Paměti Věry Dvořákové poskytují vhled do pražského literárního prostředí od padesátých let minulého století, totiž do té jeho enklávy, která tvořila dech a nerv literárního života svazovaného a dušeného totalitní mocí. Cennou součástí knihy jsou četné pasáže o přátelstvích a literárních kontaktech, kromě jiných s Emanuelem Fryntou, Petrem Koptou, Miloslavem Žilinou, Janem Zábranou, Františkem Jungwirthem, Jiřím Kolářem, Josefem Hiršalem, Zdeňkem Urbánkem, Václavem Černým, Bedřichem Fučíkem, Jindřichem Chalupeckým, Josefem Vohryzkem, Olgou a Vladimírem Kafkovými, Josefem a Jiřinou Topolovými, Olgou a Václavem Havlovými či Františkem a Helenou Černými. Kniha také uveřejňuje na bezmála třiceti stranách bibliografický soupis autorčiných překladů a původních textů. Ty poprvé soustavně mapují rozsah zprostředkující práce Věry Dvořákové na poli francouzské literární kultury.... celý text
Přidat komentář
Přitažlivé a čtivé vzpomínky zaznamenané kultivovaným jazykem. Ráda jsem si připomněla známé i polozapomenuté osobnosti, dávala si je do vztahů a dozvídala se neznámé souvislosti. Jméno Věra Dvořáková jsem ke své škodě do té doby nezaznamenala a během čtení jsem si víc a víc uvědomovala, jak moc by mě zajímala přímo ona. Její schopnost odsunout se zcela z centra vyprávění, udělat se skoro neviditelnou, nestěžovat si na své problémy, nelitovat se a dívat se na svou práci kriticky je mi veskrze sympatická. A nakonec jsem si o ní – i přes její snahu :-) - vytvořila přece jen jasný obrázek: byla to inteligentní a pracovitá překladatelka, žena milující svou rodinu, podporující svého muže (spisovatele na indexu), soucitná a obětavá přítelkyně a člověk pevných morálních zásad.
Hladce napsaná zpráva o jednom pozoruhodném životě a kolotání v něm. Paní Věra Dvořáková, především překladatelka z francouzštiny (třeba Saint-Exupéryho nebo Serreautové), také manželka básníka a spisovatele pro děti Ladislava Dvořáka, byla svědkyní dějinných zlomů dvacátého století, o kterých poutavě píše jako o sumáři lidských různorodých osudů, nejprve studentů a profesorů v době (po)válečné a poÚnorové později literární a obecně umělecké, intelektuální elity v době Pražského jara, následné normalizace, listopadového převratu a konce století, při čemž se postupně stává svědkyní umírajícího času hodnot představovaných nejzřetelněji Václavem Havlem. Je to zábavné čtení, při kterém si člověk dává dohromady, co sám přečetl od toho či onoho, s pronikavě stručnou lidskou charakteristikou autorů, ať už jde o Zdeňka Urbánka, Vladimíra Kafku, Josefa Topola, Václava Havla, Jiřího Koláře, ale také Josefa Škvoreckého, Bohumila Hrabala a dalších... a ze stejného důvodu je to paradoxně čtení obtížné. Nicméně doporučuji každému, koho zajímá způsob života lidí, kteří se pohybovali na hraně "normality" a disentu.
Co si pamatuju
Kultivovaná procházka odvrácenou stranou kulturní poválečné Prahy. Tolik známých jmen, tolik dramatických událostí, na které by se nemělo zapomínat, tak zbytečně zkomplikované životy…
Ještě, že to paní Dvořáková stihla napsat a poslat dál, ne nadarmo se říká: „Když někdo zemře, je to jako když shoří knihovna.“
Audio. Příjemná, klidná četba Hany Frankové.
95 % (zatím 5 hodnotících s průměrem 92 %).