Paní smrt: Vzpomínky Stalinovy odstřelovačky přehled

15.05.2024

(SPOILER) Velmi čtivá publikace/memoáry legendární sovětské odstřelovačky, jež v jižních částech východní fronty zlikvidovala od podzimu 1941 do konce jara 1942 celkem 309 nepřátelských vojáků (jedná se skutečně o potvrzené sestřely, nikoliv o propagandu, jak i dnes občas drze a lživě napíše bulvár). Začnu tím, co se mi nelíbilo na autorčiných názorech: její démonizace rumunských vojáků, kteří určitě nebyli zdaleka tak krutí jako jejich němečtí spojenci (o pozdějších bojích stejných Rumunů po boku Sovětů proti Němcům od podzimu 1944 se vůbec nezmínila, mimochodem rumunští vojáci osvobodili stovky moravských obcí), absence zmínek o sovětských zločinech, což je však vzhledem k době vzniku pamětí (1967–1972) samozřejmé, otec Pavličenkové byl navíc členem příšerné NKVD (předchůdce KGB). V jedné zmínce však Pavličenková tento rámec porušila: během líčení příchodu dvou příslušníků NKVD do jejího bytu, kdy se bála zatčení (zmínila i velký strach, jaký scéna vyvolala v její matce), avšak Ljudmila byla tímto způsobem "pouze" vyzvána k návštěvě Stalina. Za nejlepší části považuji většinu kapitol o několikaměsíčních bojích v Oděse a Sevastopolu a kapitoly o propagandistické návštěvě USA na přelomu léta a podzimu 1942. Několik odstřelovačských akcí dost utkví: likvidace německého soka Bommela (Otto von Singer?!), který se ukrýval v konstrukci poničeného mostu, odstřel Rumunů u hřbitova, kdy Pavličenková zastřelila i Karagu, pobočníka rumunského diktátora Antonescua, postřílení většího množství Němců na bezejmenném kopci nebo podobná likvidace nepřátel, během kterých sovětským vojákům pomáhal starý obyvatel Krymu, jenž nedlouho předtím přišel o rodinu. Ljudmila měla i štěstí při dvou ošklivých střelných zraněních, ale na druhé straně byla přímým svědkem těžkého zranění a následně i smrti svého druha Kicenka. Zajímavé jsou i její popisy krytí či speciálních odstřelovačských pušek, avšak v tomto případě se často jedná o odborné záležitosti, kterým jako laik rozumím jen omezeně. Zajímavé je, že Pavličenková měla jen jednoho syna, který se narodil již v roce 1932, když měla Ljudmila sotva šestnáct let (!). Stejně jako jeho děda z matčiny stran spojil profesní život se sovětskými tajnými službami. V knize autorka opomněla zmínit, že americký zpěvák Woody Guthrie o ní složil skladbu (tento motiv nechybí v hraném filmu Bitva za Sevastopol, který rovněž doporučuji). Název českého vydání byl odvozen od britského, ruské vydání z roku 2015 nese "neemotivní" název "Já snajpr - v bojích za Oděsu a Sevastopol".

20.07.2023

Silný a svým způsobem smutný příběh sovětské odstrelovačky. Je to zajímavé a napsané čtivě, ale přesto jsem to nedokázal přečíst na jeden zátah, v některých chvílích mi vadil ten propagandistický sovětský pohled, navíc jakoby to, co dělal SSSR před rokem 1941 neexistovalo. V knize je to podané jako, že se všichni spojili s Německem proti sovětům, ale už tam chybí kdo napadl Rumunsko první.