Paní smrt: Vzpomínky Stalinovy odstřelovačky
Ljudmila Michajlovna Pavličenkova
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/418532/bmid_pani-smrt-vzpominky-stalinovy-odstr-xSZ-418532.jpg
4
17
8
LJUDMILA MICHAJLOVNA PAVLIČENKOVÁ (1916–1974) byla jednou z nejúspěšnějších a nejobávanějších žen odstřelovaček všech dob. Když Hitler v červnu 1941 zahájil operaci Barbarossa, opustila univerzitní studia a vstoupila do Rudé armády. Odmítla nabídku stát se zdravotní sestrou, namísto toho narukovala k pěchotě a brzy se zařadila mezi elitu sovětských odstřelovačů. Během jediného roku dosáhla 309 potvrzených zásahů, včetně 29 zabitých nepřátelských odstřelovačů. Její úsilí z ní učinilo nejen postrach německých vojáků, ale i klíčovou postavu válečného úsilí Sovětského svazu. V roce 1942 se na Stalinův osobní příkaz vydala coby členka sovětské delegace na turné po zemích západních Spojenců. Navštívila Kanadu, Velkou Británii a především Spojené státy. Právě americký tisk ji překřtil na „Paní smrt“. Během veřejných vystoupení se vyjadřovala k tématu genderové rovnosti v Rudé armádě a apelovala na přímé zapojení Spojených států do války v Evropě. Slavný folkový zpěvák Woody Guthrie o ní napsal píseň, byla váženým hostem v Bílém domě a navázala trvalé přátelství s Eleanor Rooseveltovou… O tom všem s velkou otevřeností vypráví v rozsáhlých vzpomínkách, které i přes svůj silně vlastenecký duch patří do zlatého fondu odstřelovačské literatury.... celý text
Přidat komentář
Kniha, respektive vzpomínky odstřelovačky Pavličenkové jsou vážně dost silné a drsné. Rozhodně však ne inspirující. Nakonec na žádné válce, kde je mnoho bolesti, ztrát a utrpení, není nikdy nic inspirujícího. Tahle kniha mi vlastně přišla velice smutná. Vypovídá o předválečné, válečné a posléze i poválečné době, generaci lidí v Sovětském svazu a ne jenom tam. Bez zábran bych Ljudmilu Michajlovnu Pavličenkovou, zařadila do tak zvané ,,ztracené generace." Ano, byla sice hrdinkou a nejlepší odstřelovačkou, ale cena za to byla příliš vysoká. Minimálně se ona a ne jen ona..., v době ve které žila, musela vzdát svých vlastních snů a budoucnosti, pro blaho a vyšší cíle, těch politicky mocných...
Kniha za přečtení rozhodně stála.
,,Svět, je vlastně jako taková pomyslná šachovnice. A my jsme jen její figurky - pěšáci, kteří se po rozhodnutí těch VELKÝCH, za jejich kontroly a svolení, mohou po ní pohybovat chvíli vpřed a chvíli vzad."
Příběh obyčejné holky, která se stala nejznámější ruskou odstřelovačkou. Zajímavé jsou i poválečná léta a přátelství s první dámou US.
Dávám slušné 4 hvězdy. Musela být silný jedinec, zvláště když sloužila skoro mezi samými vojáky – muži. Dozvěděl jsem se některé nové názvy – například, že se její první pušce říkalo „Melkaška“ nebo označení nám známých kaťuší BM-13. Taky chápu, že pro vydání knihy bylo třeba zařadit mnohá ideologická pojednání. Je ale i pár věcí, se kterými jsem měl problém souhlasit. Třeba to, že němečtí odstřelovači byli zrádní, podlí až bestiální, zatímco ti ruští byli milí a pohodoví strejci a tetičky (mírně to zlehčuji). Nebo třeba to, že německý rum silně připomínal samohonku. Prostě ty informace musíte trošku prosívat jako velryba potravu přes kostice. Na závěr knihy je obrazová příloha a v knize jsou i vysvětlivky.
Až na pár historických nepřesností, které jsou na pravou míru upřesněny v poznámce, velice kvalitní výpověď o části Velké vlastenecké války. Autorka popisuje její seznámení s Chaplinem, Eleonor Roosveltovou, Churchillem, Stalinem apod. Hodně zajímavá je komparace společností v USA, Rusku a VB. Již tehdy psala Pavličenková o povrchnosti americké společnosti, distingovaném projevu Britů atd. Pro našince může být občas zvláštní veliké vlastenectví snad i někdy přehnaný nacionalismus autorky. Asi to je jeden z rysů Rusů, který úplně nemůžeme pochopit a který utváří hodně jejich dějiny.
Výborné, určite jemne antistalinsky cenzurované, ale aj tak veľmi dobré. Upozorňujem na fakt jej odchodu 1953 z aktívnej služby ;) vieme čo bolo v 53´. Ako frontové zážitky tak aj cesty po SŠA tak aj dozvuk vlasteneckej vojny a jej priamych účastníkov je veľmi realisticky a čitateľsky príjemne spracovaný. Mám k Ľudmile Pavličenkovej úprimný obdiv. Dnešné uplakané a rozmaznané zhýčkané premúdrelé ženy, by si mali prečítať túto knihu. Lebo dnešné ženy vedia o naozajstnom živote naozaj málo. /Česť výnimkám/
Překvapivě dobře se četlo. Vzpomínky ženy na vojenské zážitky jsou zvláštní, je těžké si představit ženu jako odstřelovače a navíc velmi nebezpečného. Četla jsem asi poprvé válečné vzpomínky ženy, ale kniha se mi moc líbila a přečetla jsem ji na jeden zátah. Doporučuji.
Vojenská literatura je mi velice blízká a Ljudmilu Pavličenko nesmírně obdivuji za to, jak dokázala obstát (a nejen to) v převážně mužské profesi. Ljudmila knihu pojala jako vyprávění o svém životě a líbí se mi, že většinu knihy věnovala svým vojenským zážitkům. Je až neuvěřitelné, co lidé, ať už vojáci nebo obyčejný lid museli zažívat. Životnost vojenského odstřelovače na frontě je průměrně 3 týdny. Tato žena dokázala mnohem víc. Kniha se čte lehce a je napínavá.
Štítky knihy
ženy zfilmováno Rudá armáda odstřelovači, snajpři východní fronta (2. světová válka) ženy v armádě
Paní smrt: Vzpomínky Stalinovy odstřelovačkyKniha Paní smrt: Vzpomínky Stalinovy odstřelovačky je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 23x |
| Čtenářské výzvě | 2x |
| Doporučených | 2x |
| Knihotéce | 42x |
| Chystám se číst | 23x |
| Chci si koupit | 6x |
Silný a svým způsobem smutný příběh sovětské odstrelovačky. Je to zajímavé a napsané čtivě, ale přesto jsem to nedokázal přečíst na jeden zátah, v některých chvílích mi vadil ten propagandistický sovětský pohled, navíc jakoby to, co dělal SSSR před rokem 1941 neexistovalo. V knize je to podané jako, že se všichni spojili s Německem proti sovětům, ale už tam chybí kdo napadl Rumunsko první.