Titanic, aneb, Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá recenze

Mezi spoustou historických knih, fotografických publikací a výpravných filmů, které se věnují tragédii Titaniku, dosud chybělo pojednání z pera nezaujatého, ale o to objektivnějšího autora, jenž dokáže uchopit základní tezi a rozvinout ji způsobem, jaký nemá v literárním světě obdoby. Takovým autorem je bezesporu František Ringo Čech, kulturní divoch a spořádaný otec nového literárního žánru, jemuž dal do vínku název literatura vymyšleného faktu. Jak sám v úvodním slovu připomíná, nestojí již na tomto tvůrčím poli osamoceně. Titanic, poslední Ringovo novorozeně, vás ohromí od samého začátku a vy se od něj nedokážete odtrhnout, protože to, co vám autor šťavnatým jazykem a s invencí sobě vlastní předkládá, jste ani v těch nejbujnějších snech netušili. Aristoteles Chobodydes, kapitán Morgan, hrabě Esterházy, Ti Ti i malý Giuseppe jsou dokonalými protihráči žen, jejichž plnokrevnost by zaručila skvělý chov nejednomu hřebčinci. A vůbec nezáleží na prostoru, který jim autor poskytl, naopak, zhuštěné lidské osudy na pokraji hrozící katastrofy spolu s kořeny pevně zapuštěnými v budoucnosti a imperativem skutečného člověčenství daly vzniknout dílu, jež obohacuje historické prameny a poskytuje čtenáři pocit, že i on se stal součástí jedinečné badatelské expedice. A vzhledem ke známé pravdě, že opakování je matka moudrosti, připojili jsme k novému dílu i notoricky známý Ruský týden. Protože humoru a neotřelého čtení není nikdy dost.... celý text