Marconi: Vynálezce a člověk recenze

Jedním z blesků, které na sklonku předminulého století zažehly explozi technického pokroku, byl nepochybně genius italského vynálezce Guglielma Marconiho. Přírodní jevy, na nichž je založena technika rozhlasu, považujeme dnes už za úkazy samozřejmé a reálné. V oněch dobách, kdy Marconi začínal se svými pokusy, bylo však třeba mladistvého nadšení a odvahy, stejně jako pevného odhodlání a víry ve výsledek, jaké nad hotovým dílem stěží dovedeme ocenit. Guglielmo Marconi nebyl prvním pracovníkem v oboru radiotechniky. Teoretické objevy prvních budovatelů pokoušeli se promšnit v praktické výsledky Hughes, Hertz, Popov a jiní fyzikové té doby, avšak teprve Marconi vyvrátil pověry vzniklé a šířené v odborných kruzích příliš úzkým a nesprávným použitím přírodních zákonů. Začal s pokusy roku 1893; dva roky poté telegrafoval už na vzdálenost 2 km a roku 1897 jako majitel prvních patentů založil svou společnost. Na sklonku století bylo možno telegrafovat již na vzdálenost 300 km. Tím padla námitka, že elektromagnetické vlny podobně jako světlo nemohou dosáhnout dále než za viditelný obzor. Výsledek, který otřásl světem, bylo spojení přes Atlantický oceán, které jako symbol příchodu nové doby v technickém tvoření oslavilo počátek nového století. Možnost telegrafovat na vzdálenost větší než 3000 km nadobro skoncovala s pochybnostmi, zda "telegrafie bez drátu" není jen hříčkou fyziků. Byl to také signál vzniku nových důležitých objevů... O tom všem a mnohém dalším vypráví Luigi Solari ve své knize. Jako jeden z nejbližších spolupracovníků Guglielma Marconiho je povolaným svědkem nejen úspěchů vynálezcových, nýbrž i jeho bojů a obtíží i nedůvěry současníků, jimiž byl pronásledován v práci i v životě. Štěstí velikého objevitele nezáleželo podle autorova svědectví ve vysokém postavení ani v bezvýhradném uznání, nýbrž především v přízni osudu, který mu dopřál začít a dokončit veliké dílo, jehož význam ani dnes nemůžeme a nedovedeme docenit.... celý text