Znamení koně - recenze
recenze
Znamení koně (2022)
/ uzivatel5524
Romantická povídka Kristýny Komárkové pojednává o milostném životě dvou žen, z nichž každá prožila své mládí v jiném politickém režimu. I přesto lze vidět prvky, které jsou pro obě generace shodné. Celý děj je protkán krásou venkova, který i v moderní době neztrácí svůj klid a spojení s přírodou.
Jako první bych rozhodně vyzdvihl čtivý, stručný a jasný styl psaní autorky, díky kterému děj rychle odsýpá. Milostné scény jsou napsány bravurně, a stejně tak i pasáže, kterým dominuje krutost a bezcitnost. Také se mi líbili často se opakující motivy těhotenství a svobody.
Logicky mi nesedl letmý polibek na rty, který dal Vladimír Emě při jejich prvním setkání. V dnešní době by to bylo hodně zvláštní a Ema by se tím asi zabývala víc.
V závěru knihy, když Vladimír chtěl, aby mu při porodu hříběte pomohla Kristina jsem si říkal, že by možná stejně dobře posloužil někdo z hloučku kolem postávajících lidí nebo Ema samotná. Ale chápu, že by to pak ubralo na romantice.
Tohle byla moje první romanticky orientovaná kniha a s potěšením jsem zjistil, že se mi tento žánr docela zamlouvá. Pokud by, se v autorčině mysli zrodil nový nápad na příběh jakéhokoli rázu, tak si ho s radostí přečtu.
David Smečka.
Znamení koně
Kristýna Komárková
Povídka propojující dvě generace, zrcadlící jejich výhry i prohry. Příběh lásky, svobody a oslavy přírody ve všech jejích krásách Muž, žena, první láska, první zrada. Nepoznaná vášeň, hořká chuť zklamání. Radost, zoufalství, na... více