Úsměvy žen

recenze

Francouzský spisovatel Nicolas Barreau se v České republice během jednoho roku dočkal vydání hned dvou svých knih. Světlo světa nejdříve uzřela Láska v Paříži a teď se na pulty knihkupectví dostaly Úsměvy žen. Autorova díla jsou charakteristická notnou dávkou romantiky, mnohdy až naivními představami o lásce a postavami, které se po několika nevydařených vztazích, snaží najít toho pravého či pravou pro svůj život. Ale je tu ještě něco, co jeho příběhy spojuje - Paříž.

Nicolas Barreau v Úsměvech žen čtenáři nabízí příběh, který není nikterak originální ani neobvyklý, a už po pár stránkách zaručeně víte, jak tato kniha musí skončit. Typické schéma, kdy k sobě dva mají blízko, ale nakonec se ukáže, že jeden z nich není ten, za kterého ho ten druhý má je klasickým klišé, které brázdí knihy podobného ražení. Ale v této knize je to ještě o něco složitější. Autor se tak ponořil do samotného příběhu, že zapomněl rozvíjet vztah mezi hlavními hrdiny, což má za následek fakt, že závěr působí poněkud lacině. Vše jde prostě moc rychle a příběh by rozhodně snesl o pár stránek navíc, o pár těch náhodných i nenáhodných setkání mezi našimi hrdiny navíc.

Autor, co by rozený Pařížan, má jeden obrovský dar. Přenést kouzlo, atmosféru Paříže do vašeho obývacího pokoje, koupelny, oblíbené kavárny, či prostě tam, kde se rozhodnete tento milý příběh o lásce a knihách číst. Jako byste najednou byli s Aurélií ve čtvrti Saint-Germain nebo se prostě jen procházeli podél Seiny.
Hlavní hrdinové se nebojí udělat si sami ze sebe legraci, či o svých skutcích smýšlet značně ironicky, což příběhu dodává vtip a šťávu. Takže je velice pravděpodobné, že se místy přistihnete s úsměvem na tváři.

"Trápení je země, kde pořád prší, a přesto tam nic neroste."

Hlavní hrdiny Aurélie je schopná a úspěšná podnikatelka, příjemná společnice, skvělá kamarádka. Pouze v milostném životě zatím neměla štěstí. Je to romantická duše skrz na skrz a bohužel i značně naivní a důvěřivá, což ji dost často dostane do nepříjemných situací. Na druhou stranu dokáže být i značně odměřená a odtažitá.

A nebyl by to román bez muže. Tahounem tohoto příběhu se stal redaktor André Chabanais. Ze začátku trochu zlomyslný, prohnaný, odměřený a věčně naštvaný zaměstnanec jednoho pařížského nakladatelství. Aby Aurélii získal, nebál se téměř žádné špatnosti, a to se mu samozřejmě vše vymstilo. Každý plán má totiž vždy nějakou nedotaženou skulinku.

Nicolas Barreau napsal další příjemný a oddechový příběh, který se hodí právě do těchto ještě teplých dnů, Tato jednohubka, která se odehrává v Paříži, sice není postavena na originalitě, ale za to vás čeká příběh z knižního prostředí s trefně vykreslenou atmosférou, úsměvnými momenty a samozřejmě s láskou. To vše ve velice povedené obálce.
Knihu doporučuji samozřejmě ženské části populace, ale rozhodně nebráním žádnému muži jejímu přečtení.

Komentáře (0)