Tenkrát v Sarajevě

recenze

Tenkrát v Sarajevě (2020) / jiri5888
Tenkrát v Sarajevě
Nevšední událost na knižním trhu.

Celoživotní dílo soukromého badatele Stanislava Buchara.

Nové poznatky o „Sarajevském atentátu“.


Všechna tato hesla jsou pravdivá.


Anotace knihy Stanislava Buchara: Tenkrát v Sarajevě

Určit charakteristiku této knihy je obtížné, nedá se vyjádřit jedním slovem. Dílo je obsáhlé, vyjímečné, zajímavé, čtivé, poučné a retrospektivní. Přináší některé nové, dosud nepublikované poznatky a historická fakta.

Její autor, pan Stanislav Buchar, v ní shrnuje výsledky svého celoživotního bádání, pátrání, vyhledávání a ověřování známých i nových dokumentů, životních osudů, výher i proher osob spjatých s přípravou, provedením, vyšetřováním a potrestání aktérů „Sarajevského atentátu“ v roce 1914.

Knih o této historické události je napsáno hodně s různým obsahem i úrovní.
Práce pana Stanislava Buchara snese bez nadsázky srovnání s knihou historika Vladimira Dedijera: Sarajevo 1914, jejíž překlad do slovenštiny byl vydán v roce 1969 v Bratislavě. Mnohé události zpracovává pan Buchar podrobněji.


Kdo je Stanislav Buchar?

Je to člověk, který od sedmnácti let bádá o atentátu v Sarajevě. Dnes je mu přes osmdesát. Opakovaně navštívil Bosnu a místa spjatá s atentátem, v místních archívech prostudoval mnoho dokumentů k 28. 6. 1914. Řadu jich také představuje ve své knize. Aby toho dosáhl, naučil se srbochorvatsky a také číst texty psané ručně kurentem.
Spolupracuje také s Městským muzeem a galerií v Lomnici nad Popelkou. Takto jeho aktivity hodnotil v roce 2014 ředitel muzea Mgr. Jan Drahoňovský:

Se svým rozsahem znalostí se spoluobčanům představí pan Stanislav Buchar z Lomnice nad Popelkou, který se dlouhodobě zaobírá tematikou Sarajevského atentátu a všeho, co s ním souvisí. Jedná se o jednoho z největších znalců této zmíněné historické události světového významu u nás, jenž dlouhodobě spolupracuje i s Českou televizí na natáčení hraných dokumentárních filmů, jejichž společným jmenovatelem je atentát na následníka rakouského trůnu Františka Ferdinanda d´Este. Pan Buchar se podílel i na realizaci nynější probíhající výstavy v muzeu, a to především zápůjčkou fotografií, archivních materiálů a třírozměrných předmětů ze své sbírky, kterým dominují exponáty z pozůstalosti rodiny atentátníka Gavrila Principa z muzea v jeho rodné obce Obljaj z oblasti severozápadní Bosny, jenž bylo zničeno v devadesátých letech při vojenském konfliktu v bývalé Jugoslávii. Pan Buchar se při své přednášce soustředí především na české stopy v atentátu, kterých je až zarážející množství.

Po různých peripetiích se pan Buchar rozhodl vydat knihu vlastním nákladem. Z tohoto důvodu bylo vyrobeno pouze 50 kusů knih s velmi kvalitní vazbou. Dílo je velmi obsáhlé, má téměř 1100 stran textu a fotografií ve formátu A4.




První díl pojednává o historii Bosny a Hercegoviny, představuje tři hlavní iniciátory atentátu, popisuje od koho získali zbraně a cestu atentátníků ze srbského Bělehradu do bosenského Sarajeva.

Obsahem druhého dílu je cesta následnického páru do Sarajeva, příprava vojenských manévrů v Bosně, jejich průběh, dále rozpoložení jednotlivých aktérů při přípravách na akci. Podrobně je popsána cesta autokolony Sarajevem na radnici a k místu střelby.

Co se dělo po atentátu je popsáno ve třetím dílu. Jeho součástí jsou i protokoly o ohledání zemřelých Výsostí a o přípravě jejich těl na převoz do Vídně včetně podrobného popisu průběhu cesty ze Sarajeva přes Vídeň do Arstettenu.
V další části třetího dílu popisuje autor postup při vyšetřování atentátu. Představí hlavního vyšetřovatele Leo Pfeffera, mapuje jeho postupné rozplétání celé kauzy. Vyšetřování bylo ukončeno v srpnu 1914, dne 19. 9. 1914 předal vyšetřovací materiály spolu s početnými přílohami státnímu zastupitelství.
Obžaloba byla vyhotovena 24.9.1914, pro hlavní líčení byl vymezen termín 12. až 23. října 1914. Obžalováno bylo celkem 25 osob. Autor popisuje průběh soudního procesu a vynesené rozsudky.
Třetí díl končí odbornými posudky pistolí a ručních granátů, kterými byli vybaveni spiklenci, a také výkladem o působení cyankáli na lidský organismus a zdůvodněním, proč jed po požití atentátníky neusmrtil.

Čtvrtý díl je o pobytu atentátníků ve věznicích. Začíná popisem žádostí pěti odsouzených k smrti o zmírnění trestu. Až samotný císař František Josef I. změnil u dvou odsouzenců z pěti trest smrti na doživotní vězení.
Následuje rozhodování o umístění odsouzených do věznic. Princip, Čabrinovič a Grabež byli převezeni do c. a k. Vojenské trestnice v Terezíně. Autor podrobně popisuje těžké podmínky pobytu vězňů v pevnosti, jejich postupné chřadnutí, narůstající zdravotní problémy a nakonec jejich úmrtí.
Poměrně zeširoka a nezvykle naturalisticky je podáno svědectví o popravě tří atentátníků. Je doloženo citacemi z dobových dokumentů. Čtenář získá také informace o mistru popravčím Aloisi Seyfriedym.
Velmi podrobně pan Buchar zkoumal, co se dělo s ostatky zemřelých odsouzenců po skončení 1. světové války a dokládá to archívními dokumenty. Hned po rozpadu Rakousko-Uherska vznikla snaha převézt ostatky atentátníků zpět do vlasti.


Pátý díl začíná kapitolou, v níž pan Buchar představuje několik autorů „ nově objevených“ pravd o Sarajevském atentátu a zároveň dokládá jejich nesmyslnost.
V další části je popsáno „ fungování“ generála Potiorka při bojích se Srby v začátku Velké války a jeho neslavný konec.
Dále je čtenář seznamován s životem rodičů a bratrů Gavrila Principa a rodin dalších atentátníků. Jeden z odsouzenců, Vaso Čubrilovič, zastával po 2. světové válce funkci ministra zemědělství a lesnictví v Titově vládě v letech 1945 až 1951.
V závěru knihy je popsaný život řidiče Leopolda Lojky a také osudy dětí arcivévody Františka Ferdinanda a Žofie vévodkyně z Hohenbergu.
Na konci každého dílu jsou dobové fotografie vztahující se k popisovaným událostem.

Moje hodnocení:
Kniha je nabitá fakty a z mého pohledu dosud nepublikovanými informacemi. Obsáhlost díla svědčí o autorových hlubokých znalostech „Sarajevského atentátu“, dlouhodobém vyhledávání a shromažďování informací v širokém záběru a studiu archivních dokumentů.
Rozsah díla je podle mého názoru naprosto ojedinělý. Jsem přesvědčený, že se kniha stane zajímavým a hodnotným historickým materiálem jak pro laickou tak i pro odbornou veřejnost.

Jiří Daněk, prosinec 2020
danek1916@tcmail.cz

Komentáře (0)

kniha Tenkrát v Sarajevě recenze