Svítání na poušti - Veronika Nováková

recenze

Svítání na poušti je volné pokračování bestselleru Květ pouště od autorky Waris Dirie, jež se proslavila ve světě nejen jako topmodelka, ale také svým bojem proti ženské obřízce, kterou sama jako malá holčička podstoupila. Vyrůstala totiž v tradičním prostředí pouštního nomádského kmene, odkud ve třinácti letech utekla ke své babičce do Mogadiša. Poté se dostala i do Londýna a New Yorku, kde dobyla svět modelingu a její první autobiografický román se stal populárním na tolik, že byl i zfilmován. Nyní žije ve Vídni, kde se věnuje vlastním nadacím a pracuje jako mimořádná vyslankyně při OSN.
Ve Svítání na poušti se Waris téměř po dvaceti letech vrací do Somálska, své rodné země, které je zničené hladomorem a válkou. Touží se opět shledat se svými rodiči a promluvit si s otcem, který ji chtěl výměnou za několik velbloudů provdat za starce, což bylo také důvodem, proč Warris ze země utekla. Také chce spatřit místa, kde prožila své dětství, a kouknout se na ně novýma očima.
Po strastiplné cestě se Waris dostává do nitra Somálska, kde se setkává se svou rodinou. Zde ovšem zjišťuje, že ačkoliv je Somálka, byla velice dlouho pryč, na to aby zapadala do kultury, ke které byla jako dítě vedena. Dnes jsou pro ni některé tamější zvyky a tradice zcela nepochopitelné, zejména postavení žen. Waris se snaží promlouvat ke své rodině a přesvědčit je o lepší budoucnosti, ale naráží na hluboko zakořeněné tradice ve společnosti.
Waris ve své rodné zemi strávila jen týden, ale zážitků prožila nespočet. V knize se jí na dvou set stran podařilo autenticky zachytit realitu somálské kultury a myšlení místních lidí. Dokázala vylíčit odlišnosti somálské a naší západní kultury, jež jsou mnohdy propastné. Zmiňuje například somálskou hrdost patřit k určitému kmenu, která je i jednou z příčin občanské války, jenž prakticky trvá dodnes.
Díky jejímu prožitému dětství v prostředí pouštního nomádského kmene naráží i na nepochopení v západním světě, což se projevovalo například při výchově svého syna Alekího. Odmítala ho vozit v kočárku a místo toho ho nosila v šátku ovázaném kolem těla. Také zavrhovala papírové pleny, protože ze své země na nic podobného nebyla zvyklá. Přestože jsou její praktiky výchovy odlišné, nemyslím si, že jsou špatné, leckdy mají osobitější a k dítěti láskyplnější přístup než ty, na něž jsme navyklí. V knize je také patrný její jiný přístup k vodě a k jídlu.
Myslím si, že autorka v knize nabízí unikátní pohled na Somálsko a svým poutavým vyprávěním dokázala přiblížit kulturu této země, která je zcela odlišná od té naší, a proto první i druhý díl shledávám velmi čtivým a obohacujícím.

Komentáře (0)