Sny utopené v alkoholu

recenze

Toužila po svobodě, nezávislosti a penězích. Když zjistila, že dospělost nepřináší jen život podle vlastních pravidel, ale také nepříjemné povinnosti, jejím jediným azylem před ubíjející každodenností se pro ni stal nikdy se neměnící, spolehlivý bar Ticho.

Patnáctiletá Adéla má už plné zuby své nudné matky i otravných spolužáků. Její vrstevníci jí připadají oproti ní zaostalí a obyčejní, a jedinou možnost, jak naplnit svůj potenciál, spatřuje v osamostatnění se. Přestože ještě není plnoletá, odchází nejen od rodiny, ale i ze školy.

Pocit absolutní radosti nad tím, že konečně zcela sama rozhoduje o svém životě, však rychle střídá potřeba uživit se a přežít ve světě, kde nikdo nebere ohledy na malou holku, jež si zatoužila hrát na dospělou. Ačkoliv se dívka nejvíce bála rutinního života, aniž by si to uvědomila, rychle do něj zabředne. Zatímco se její spolužáci radují ze získané maturity a z nových možností, které jim přináší budoucnost, Adéla se snaží sama sebe přesvědčit, že lepší cestu si vybrat nemohla.

Pocit prázdnoty se snaží zaplnit náhodnými známostmi na jednu noc, penězi nebo vysokým pracovním nasazením, ale ani jedno ji nedokáže zcela uspokojit. Naštěstí je tu její milovaný bar Ticho, poloprázdný lokál, do kterého pravidelně chodí jen hrstka zoufalců, jež podobně jako Adéla netouží po ničem jiném, než všechny své nesplněné sny spláchnout několika sklenkami oblíbeného alkoholu.

Román V Tichu zachycuje obyčejný život jedné mladé ženy, jež toužila stát se neobyčejnou. Během patnácti let, kdy máme možnost Adélu sledovat, můžeme pozorovat její proměnu z rebelující puberťačky na vyzrálou třicátnici, která stále hledá smysl života. Autorkou této nevšední knihy je česká spisovatelka Alžběta Bublanová, která na sebe upozornila již svou povídkovou sbírkou Čtyři stěny, za níž získala ocenění Máchova růže. V současnosti se mladá autorka kromě psaní beletrie a článků věnuje hlavně svému sedmiměsíčnímu miminku.

Bublanová vás nijak nešetří a do příběhu vás vrhne hned první větou. To je jeden z důvodů, proč na vás tato kniha může nejprve působit trochu odstrašujícím dojmem. Když se ale prokousáte několika prvními stránkami a Adélu poznáte blíže, román V Tichu nebudete moci odložit, dokud se nedozvíte, jak to s ní dopadne.

Matka sedí naproti mně a dívá se chvilkama na zem a chvilkama mně zpříma hledí do očí. Přesto nevypadá, že by ode mě čekala nějakou odpověď. Proměnila se. Cítím se před ní jako nahá. Jako bych před ní seděla s obnaženou paží s vytetovaným štírem, před sebou prázdný panáky od rumu, dopitý půllitry, na stehně zaschlý sperma, v klíně obličej chlapíka, na jehož tvář nevidím. Jen ona.

„Víš, co se ti může všechno stát? Víš, co ti všechno hrozí? V patnácti život nekončí. Máš před sebou ještě fůru let. Víš, jak končí holky, co berou drogy? Víš, co dokáže alkohol? Pohlavní nemoci? Nechtěný těhotenství? Nedodělaná škola? Doufám, že jestli se pustíš do nějakýho dobrodružství, jako bylo to tetování, promluvíš si se mnou. A nedívej se tak na mě!“ bouchne dlaní do stolu. „A nemaluj se tak hnusně. Takhle se chceš klukům líbit? Jako troska?“

Troska. Troska. Troska. Dívám se do zrcadla. Černý linky přece dělaj starší. Tetování má kdekdo. Matka přehání. Že se nebudu klukům líbit? Na kluky kašlu. Líbím se chlapům.

Komentáře (0)