Prokletý osmý díl
recenze
Harry Potter a prokleté dítě: Část první a druhá (2016) odpad! / Kattie
Patřím mezi generaci, která měla to štěstí s knihou vyrůstat. Jako malá jsem, stejně jako Harry, nezapadala mezi kolektiv a stejně jako on, jsem i já "utíkala do Bradavic". To ale asi uslyšíte minimálně od poloviny fanoušků této série :). Četla jsem mnoho vynikajících knih, ale žádná se do mě tolik nevepsala.
Když se blížilo vydání "osmého" dílu věděla jsem, že se nemohu těšit tak, jako na vydání předchozích knih. Očekávala jsem, že to nebude stejně dobré. Ale přesto mě zajímalo, kam se příběh bude ubírat. Trochu jsem doufala, že kniha překvapí.
Nepřekvapila. Z knihy jsem měla stejný pocit, jako z nejnovějšího dílu Hvězdných válek. Neoriginální, zbytečný příběh a neustálé se vracení k věcem, které byly v minulých dílech. Nástupiště 9 a 3/4, první probíhání sloupem, hledání místa ve vlaku, paní s vozíkem a sladkostmi, vracení se ke "starým" postavám a zápletkám a někdy i kopírování původního příběhu ve snech Harryho, aby toho nebylo málo.
Původní série rostla se čtenářem. Nevím, pro koho byl určen tento příběh. Dospělé postavy jednají způsobem, který by očekávalo dítě, proto vše působí, že je příběh určen nové generaci, ale zároveň kniha útočí na sentiment původních čtenářů. Asi bylo plánováno do cílové skupiny zařadit všechny, což nemohlo než příběhu ublížit.
Hlavní postavou je opět nezapadající kluk, tedy tentokrát raději dva kluci, oba nešťastní (až jsou z toho nejlepší kamarádi), co si neustále opakují, kdo má horší původ a osud. A vůbec málokterá postava je šťastná a psychicky vyrovnaná. Je to plné patosu. A nestačí jen samotné řeči postav, ale i scenáristické poznámky nám to neustále připomínají. Například, když se Draco veřejně zastane Hermiony, si ještě musíme přečíst, jak je to téměř spartakovský okamžik, jak se ozývá lapání po dechu, jak je Hermiona dojatá. Celou knihu si vlastně můžete představit jako sešlost postav z Potterovského světa, které všechny brečí, protože jim ty ostatní postavy nedávaly dostatečně najevo svou lásku.
A přes všechny city a emoce je příběh holý. Není čas vysvětlovat, jak se jednotlivé postavy dostaly psychicky tam, kde jsou, tak je vše jen rychle nastíněno a čtenář nemá čas postavu pochopit a vžít se do ní. Navíc se zde původní již vyřešené vztahy nesmyslně hroutí bez souvislosti.
Pro všechny problémy se snadno nalezne rychlé řešení a těch náhod, které k němu přispějí, je zde už opravdu přespříliš. Nic ničemu nebrání - například mnoholičný lektvar se zde vyrábí na počkání.
Některé povídky fanoušků mají za sebou více práce, přemýšlení, jsou věrohodnější a originálnější, a to vše bez honoráře. J.K.Rowlingová se měla držet svého předsevzetí a příběh sedmým dílem ukončit.
Komentáře (8)
Přidat komentář
Díky za recenzi. Tušila jsem, že to takhle nějak skončí, ale teď už alespoň vím, že jsem o knize nepochybovala neprávem a své pochyby si nemusím vyčítat. Jak už zde napsala exitus, raději se budu držet starých sedmi dílů a novátorství si nechám ujít :)
Pro: See_sawandrew
I do divadelní hry lze zakomponovat logiku. Argumentuješ trošku nesmyslně (bez urážky). Šlo mi o to, že když Hermiona plánovala udělat mnoholičný lektvar v druhé knize, řekla klukům, že to bude trvat měsíc, je to proto, že se to musí vařit a louhovat dlouho. Ale v tomto pokračování lektvar vyrábějí hned bez louhování a čekání, které můžeš přeci zakomponovat i do divadelní hry bez toho, aby diváci čekali skutečný čas :). Kdyby museli čekat na louhování, tak by se jim v závěru nemohlo podařit to, co se jim podařilo a museli by vymyslet jiný plán. Je samozřejmé, že divadelní hra musí mít jiný spád a strukturu než román, ale to přeci neznamená, že nemohu kritizovat to, že tam těch náhod bylo až příliš, a že jim to až příliš vycházelo.
pro: pobijcmuch
Pokud se hovoří o omáčce typu popisování prostředí a postav, tak mi nepřišlo, že by se v tom u původní série Rowlingová nějak extra vyžívala, v tom jsou jiní mnohem větší experti :). Je to věc osobního vkusu, ale přišlo mi v 1-7 tak akorát. Pokud ale vezmeš jako omáčku plácání o citech a o tom, kdo je jak psychicky raněný, tak v tomto směru autoři č.8 to, že se jedná o scénář nevyužili. Kdyby se vykašlali na popisování citových bolestí (SPOILER: například scény, kdy se Harry vzteká a Brumbálův obraz brečí, že má Harryho rád a nikdy mu to neřekl), tak by měli prostor na to příběh posunout trochu výše.
No nazdar, napsat, že Rowlingová nemá nic společného s touto knihou je přece nesmysl. Rowlingová je uváděna jako autorka příběhu. Panové Thorne - scenárista a Tiffany - režisér, to pouze zpracovali do divadelní podoby. A kniha je obyčejný přepis divadelního scénáře. Scénář má vždy jednu výhodu a to, že to má spád, tedy není tam zbytečné omáčky, ve které se J.R.K. tak velmi ráda vyžívala.
Kattie, jestli máš na mysli nedostatky jako "rychlé řešení problémů" nebo "mnoholičný lektvar se připravuje na počkání", tak dá, protože nikdo nechce, aby divadelní představení trvalo šest hodin. :D Porovnávat heptalogii Rowlingové s tímhle je prostě míchání jablek s hruškama. Tím se nechci toho scénáře nijak zastávat, ale ve tvým případě byl podle mě pochopenej špatně.
Pro: See_sawandrew
Proč bych si toho nevšimla? :) To co píši se snad s tímto nerozporuje :)
Z toho důvodu také dávám osmý díl do uvozovek a píši, že Rowlingová měla sedmým dílem příběh ukončit. Příběh je na motivy Rowlingové.
A přeci snad nechceš negativa omlouvat tím, že to je scénář?
Ano, přesně takhle jsem si představovala, že to celé dopadne. Díky, budu osmý díl směle ignorovat a dál si číst dokola 7 originálních dílů.
A ty sis mohla před splácáním recenze aspoň všimnout, že jde o scénář a nikoli román (různé styly, různá pravidla), až že ho nenapsala Rowlingová, ale nějakej Jack Thorne. :-)
Skvělá recenze, jež zcela vystihuje mé nelibé, až na*ané pocity plné znechucení a zklamání.
Toto je znesvěcení něčeho, co je zavedeno už několik let a buď se to opakuje, nebo zcela překopává, což nedává smysl.
Je mi navíc úplně jedno, že jde o "divadlo" - o to horší to je.
Kámoš Dracouš, nevděk k Harymu (tátovi), život plný prázdnoty a zklamání z rodiny a opět omílání toho, že NĚCO povstalo, i když to už logicky nemůže existovat?!
Tak to jako ne no. Je to hrozné.