Právník, černoch a děti

recenze

Za to, že jsem se rozhodl přečíst si knihu Jako zabít ptáčka vděčím hlavně Čtenářské výzvě 2017 a Pulitzerově ceně, která byla autorce Harper Leeové udělena roku 1961.
Jak si ale tohle literární dílo vydobylo nejen ve Spojených státech amerických, ale i na celém světě, tak vysokou popularitu? Příběh se odehrává v 30. letech 20. století na americkém Jihu. Otroctví je už 70 let zakázané, po Americké občanské válce nejsou skoro již ani památky, ale vztahy mezi bílým a černým obyvatelstvem přesto nejsou harmonické. Až na pár výjimek se většina bělochů černochů doslova štítí. Mezi těch pár výjimek patří Atikus Finch, právník a otec dvou dětí, žijící v městečku Maycomb ve státě Alabama. Ten jednoho dne dostane opravdu náročný úkol - musí před soudem obhajovat černošského mladíka Toma Robinsona. Ten byl obviněn ze znásilnění mladé bílé dívky. Pokud bude uznán vinným, skončí na elektrickém křesle. Celé soudní řízení čtenáři popisuje Atikova osmiletá dcera Jean Luisa "Čipera", která ovšem vedle toho vypráví i o někdy až děsivých dobrodružstvích, jež prožívá společně s bratrem Jemem a kamarádem Dillem.
V čem je kniha tak zajímavá, že si získala téměř ve všech zemích našeho světa takovou oblibu? Jednak líčí relativně nedávnou historii, kdy se averze vůči lidem odlišné barvy pleti nebrala jako něco zvláštního či nepřijatelného. Dále se jedná o příběh člověka, který se nebál jít proti proudu a bojovat proti bezpráví bez ohledu na nepříjemnosti s tím spojené.

"Jediná věc, která se neřídí pravidlem většiny, je lidské svědomí."

Avšak Jako zabít ptáčka pojednává hlavně o světě z pohledu malého dítěte.

Knihu můžu doporučit všem. Pokud dlouho otálíte s jejím přečtením, tak neváhejte a hned se do ní pusťte! Nebudete litovat.

Komentáře (0)