Pohádkový příběh
recenze
Šmrtmitlák (2021)
/ MP.Martiskovi
Kniha na mě působí dojmem pohádkového příběhu s prvky, které akcentují sice poněkud běžné, ale ne vždy důstojné momenty reálného života, jež jsou v klasických pohádkách taktně zamlčeny (např. velmi mě pobavilo konstatování „král víc vína rozbryndá než vypije“ – s. 16; „zeptá se král a maže si přitom máslo na rohlík“ – s. 34).
Téměř na každé stránce čtenář najde ve vyprávění něco překvapivého a vtipně podaného – například mě zaujal humorný popis ubytovacích možností v obci Archa, který začíná ujištěním, že se v daném místě nachází nepřeberné množství ubytovacích kapacit všech úrovní, aby následně byly popsány všechny, tj. všeho všudy celkem dva hotely: jmenovitě „Centrál“ lokalizovaný vedle hlavního hnojiště a „Malá Strana“ nacházející se u veřejných záchodků. Zároveň v tomto kontextu musím ještě dodat, že oceňuji nápadité názvy a rovněž tak jména postav, mimo jiné mi v hlavě utkvěla jména Čuděs a Poděs. Kromě toho je jazykově zajímavé i jméno Kalispera (s. 392), které evokuje inspiraci řečtinou.
Rovněž mě bavila společenská dilemata ohledně postavení, která jsou v knize akcentována například existencí Prvního Prvního rádce a Druhého Prvního rádce, aby náhodou jeden z nich neměl špatný pocit, že on je jenom ten druhý. Otázka společenského postavení je taktéž diskutována pomocí analogie se jmény ptáků, kdy je velmi vtipně rozepsáno, pro koho se hodí mimo jiné jména jako Skřivan, Kukačka, Kohout, Pták, Brabec anebo Krkavec (s. 419-420). Toto se jeví jako mimořádně zajímavé téma, protože v současné době se úplně vážně debatuje o volbě národního ptáka pro Českou republiku.
Příjemným zpestřením příběhu jsou útvary básnického charakteru, zejména zrýmované kletby jsou pak o to působivější. Jazykově zajímavě hodnotím také slovo „hajůdky“, které zní velmi zvukomalebně a sladce bezstarostně.
V příběhu se skrývá celá řada myšlenek, které se dají využít jako přímá citace i pro jiné než ryze beletristické účely. Například na s. 268 je možné využít Janíkovo poučení, že odlišné publikum si žádá odlišné prezentování informací, což se nechá uplatnit například v marketingu.
Protože se v příběhu vyskytuje značná řada geografických názvů, z pozice čtenáře bych bývala byla velmi ocenila mapku, pomocí které bych si udělala lepší představu o poloze jednotlivých oblastí popisovaných v příběhu. Toto ostatně může být tip pro druhé vydání – osobně bych takovou mapu umístila na předsádku knihy.
V knížce jsou ještě patrné stopy tiskařského šotka, který je zodpovědný za občasné překlepy a místy chybějící interpunkci v souvětích. Rovněž mi vrtá v hlavě posloupnost jisté situace, týkající se princezny Dobrušky: na s. 163 se píše, že je nahá, následně ji Janík oblékne do své košile (s. 164), nicméně posléze se ukáže, že chodí ve svých bílých zásnubních šatech (s. 166). Nějak nedokážu v knize identifikovat okamžik, kde k těm šatům tak najednou přišla?
V poslední části knihy je podle mého názoru zcela jistě zakódována vzpomínka na reálného pejska Jonáše. Soudě podle dřívějších fotek by jeho popis mohl odpovídat: „tříbarevný, chlupatý, s čenichem jak lasička a očičkama jako krtek“ (s. 511). Kromě toho je v knize možné identifikovat podobnost s povedeným litoralem nazvaným „Profesor Pavlíček a migmatit“ – v tomto litoralu se to hemžilo přirovnáními k těstu a obdobně se tak děje v knize, kdy zbytky Balistových uší jsou popisovány jako „těsto vyválené na štrůdl, ačkoli někteří lékaři v nich spíše viděli langoše“ (s. 204).
Šmrtmitlák je objemná kniha a příběh v ní je poněkud rozvláčný. To mělo za následek, že jsem nestihla přečíst celou knihu během dovolené, a tak jsem pokračovala i ve všedních dnech, kdy jsem již na čtení neměla bohužel tolik času a nedostala jsem se k tomu ani každý den, a tak se mi stávalo, že jsem některé detaily mezitím pozapomněla. Nicméně mě kupředu hnala zvědavost, jak to celé asi dopadne. Konec sice není čítankovým happyendem, každopádně je to dosti překvapivé rozuzlení, které jsem ani v nejmenším nečekala.
Šmrtmitlák
Milan Koželuh
Převážně šťastná až místy veselá kniha o tom, že není tak důležité jaký osud člověku život přichystal, jako to, s kým ho sdílí. Příběh začíná jako pohádka, do jejíž pohody nečekaně vstoupí nadpřirozená událost. Dá tak dohromady li... více