Na hraně koule

recenze

Na hraně koule není ukázkou běžné beletrie nacházející se v regálech knihkupectví. Tento satirický román je ze života o životě a jako takový nemá správný úvod, zápletku ani rozuzlení, což však rozhodně neznamená, že se jedná o nudné čtení. Knihou se proplétají dvě dějové linky. Ta první je vyprávěna z pohledu Elišky a pojednává o různých příhodách z období jejího dětství a dospívání. Druhá dějová linka se zaměřuje na Theodora a Estrellu, pár pohybující se v blíže neurčené době před civilizací, a jejich boj o přežití v nepříznivém počasí. Obě dějové linky charakterizuje nepříznivost okolí, lidská houževnatost a snaha odolat strastím osudu.

Jak autorka sama uvádí v anotaci knihy, příběh názorně ukazuje, jaký vliv má chování dospělých na děti a dospívající a to předvším jedná-li se o chování ze strany rodičů, vyučujících, vychovatelů, či jiných autorit, které mají být dítěti oporou a vést je v počátečních letech jejich života na cestě stát se zdravým a soběstačným jedincem ve společnosti. Eliška, z jejíhož pohledu je kniha převážně vyprávěna, zažívá zklamání hlavně od těch, na které by se měla v životě spolehnout. Při čtení některých jejích příhod čtenář neví, jestli se má u knihy smát nebo brečet. Z některých situací až mrazí, když si člověk uvědomí, že právě ti, kteří by měli být Elišce oporou, jí mnohdy ještě přihodí sůl do rány. Knihu bych doporučila především všem rodičům a lidem, kteří úzce pracují s dětmi a mladistvými, aby si uvědomili, co a jak chtějí svým nejbližším či nové generaci předávat a především také to, jak se v mnohých situacích (ne)zachovat.

Komentáře (0)