Lucie Fajkusová

recenze

Doktor Paul G. Bahn, narozený roku 1953, je britský archeolog, překladatel a spisovatel pocházející z města Kingston upon Hall. Studoval archeologii na Univerzitě v Cambridgi. Sám napsal a editoval celou řádku knih o archeologii a prehistorii. Mluví španělsky, francouzsky a německy a účastní se mnoha televizních a rozhlasových pořadů včetně BBC. Stojí například za vznikem řady televizních dokumentů zabývajících se uměním skalních maleb. Je odborníkem na Velikonoční ostrovy a prehistorické umění zejména z doby ledové a je členem řady mezinárodních profesních organizací. Je rovněž autorem knih týkajících se obecnějších archeologických předmětů, které nám jako potenciálním návštěvníkům muzeí rozšiřují perspektivu.
Knihu Vepsáno do kostí Paul G. Bahn sestavil z 36ti případových studií, na kterých pracoval celý tým předních mezinárodních odborníků na historii a archeologii. Knihu autor rozdělil do pěti kapitol a text, jež má v prvé řadě oslovit širokou veřejnost, je doplněn o více než 280 barevných fotografií. V první kapitole s názvem Způsob života nás autor seznamuje s příběhy jako je Masakr v Mohendžo-dáro, Jste to, co jíte či Dítě z Lapeda, skrze které můžeme alespoň nahlédnout, jakým způsobem lidé v minulosti žili. Příběhy nás tak přenesou například do Pákistánu, kde archeologové dvacátého století nacházejí informace o civilizaci údolí řeky Indus staré 4 tisíce let. Studium nalezených kosterních ostatků, věcí běžné potřeby a samotného prostředí je pak základem pro vytváření teorií o chodu lidského života včetně rekonstrukcí tragédií. V příběhu Jste to, co jíte se pak dozvídáme, že hroby a lidské ostatky mohou poskytovat informace nejen o původu člověka, jeho věku, pohlaví a příčinu smrti, ale nalezené chemické prvky poskytují i informace o výživě a stravování minulých populací. Rovněž se dozvídáme informace o pravděpodobných mezilidských vztazích, které jsou důležité pro pochopení dávných civilizací. Druhá kapitola se zabývá přirozeným úmrtím skrze příběhy archeologických vykopávek v Neapolské zátoce, kde byly roku 79 po výbuchu sopky Vesuv popelem zasypány Pompeje. Bohatým zdrojem informací je také nález těla paní Dai v čínské provincii Chu-nan. Místně blízký je nám nález hrobu tří lidí v Dolních Věstonicích. Ostatky zde byly podrobeny radiouhlíkovým datováním a jejich původ byl stanoven na stáří 27660 let, pohlaví a příčina neobvyklého uložení kosterního materiálu je dodnes předmětem diskusí. Třetí kapitola je sestavena z příběhů úmyslných zabití, ke kterým patří jeden z nejpozoruhodnějších a nejpopulárnějších archeologických nálezů – sněžný muž Ötzi, který byl nalezen roku 1991 v Alpách. Ötzi představuje jedno z nejstarších těl, u kterého bylo zachováno velké množství měkkých tkání. Spolu s tělem bylo nalezeno několik předmětů, které odkazují na život před 5300 lety. Vážná poranění vedou ke spekulacím, že byl sněžný muž zavražděn. Další příběhy vyprávějí o nálezech obětované dívky z Windeby z doby kamenné či muži z Tollundu s oprátkou na krku, kteří byli nalezeni v močálech. Další pak podává teorii o smrti jedné z nejznámějších mumií – Tutanchamona. Čtvrtá kapitola se zabývá způsoby pohřbívání, samotnými záhadnými hroby a rituály s pohřbíváním spojené. Poslední kapitola je věnována mumiím a mumifikaci. Proces mumifikace je popsán na příkladu mumií kultury Chinchorro na pomezí dnešního Chile a Peru, na kterých byly nalezeny jílové nabarvené masky. Za přečtení rovněž stojí příběh záhadné mumie v hrobce 55, u které je totožnost připisována Smenchkereovi, staršímu bratru známého Tutanchamona. Kniha je napsána velmi čtivým stylem, čímž zpřístupňuje archeologické poznatky a informace o dávných kulturách i široké veřejnosti. Kladně hodnotím obrazový materiál, který fantasticky dokresluje text a dotváří tak celistvost poznatků o dávných záhadách.

Komentáře (0)