Lucie Adamová: Odstíny života

recenze

Odstíny života (2011) / Ivya (1073 views)
Lucie Adamová: Odstíny života
Odstíny života od nadějné české autorky Lucie Adamové (taktéž známé pod pseudonymem Lusy Adams) už snad dávno všichni znáte.

Ačkoliv kniha vyšla už před rokem, já se k ní dostala až nyní. Tak je to holt vždycky. Zřejmě mi u většiny knih není souzeno je číst, když je kolem nich ten největší humbuk.



Něco málo k ději...Než se v den svých devatenáctých narozenin stane obětí pouliční přestřelky, je Alexandra Avital obyčejnou, snad jen trochu rozmazlenou dívkou, jakých jsou na světě tisíce.

Jen jí se však podařilo, po celých třech letech, vstát z mrtvých. Stejně tak by ale mohla být v pekle. Nikdy už neuvidí svět takový, jak si ho pamatuje. Ne teď, když jí byla odhalena i jeho temná stránka.

Mezi námi žijí démoni, upíři, vlkodlaci i jiná havěť. A podle několika mocných „tam shora“, je to právě Alex, kdo s nimi má bojovat a jako Spasitelka jednoho dne rozhodnout bitvu mezi Dobrem a Zlem.

Jenže co když Alex o nic takového nestojí?


Co si o tom myslím?Musím přiznat, že hlavně na začátku jsem byla z této knihy poněkud na rozpacích. Nesedl mi styl psaní – leckdy jako by přebytkem slov bylo popsáno velmi málo, akční scény byly nešťastně rozkouskovány vnitřním monologem hrdinky a věčné hádky Alex a Matta nevyznívaly dětinsky, ale vyloženě dětsky.

Jak jsem se ale prokousávala dalšími kapitolami, bylo vidět, že se styl psaní mění a postupně zlepšuje a vyjasňuje. Této nejednotnosti je ovšem škoda, stejně jako několika krkolomných vět, na kterých jsem se při čtení zadrhla.

Příběh samotný byl velmi zajímavý a vcelku netradiční. Jen mi chyběl nějaký konkrétní cíl, za kterým by se Alex od začátku hnala – ano, má sice rozhodnout onu bitvu Dobra a Zla, to je však smysl celé série, ne jednoho jediného dílu. Takhle spíše jen řešila, co se na ní zrovna sesypalo.

I přes počáteční nedůvěru jsem se ke knize stále vracela a chtěla vědět, jak to skončí. O tom také svědčí doba, kterou jsem k přečtení potřebovala – pouhé tři dny.

Ráda bych se svěřila se scénou, která mě nejvíce rozesmála - to když Alex, celou dobu úzkostlivě tající svou pravou podstatu, ze sebe v mžiku vše vyklopí. Chápu, že při tom byla pod tlakem kovové hlavně. I tak mi to přišlo trochu moc náhlé ;)

Přese všechny výhrady - jde přeci jen o debut - však Odstíny života stojí za přečtení a já osobně jsem velmi zvědavá na pokračování, kterého se snad jednoho dne dočkáme.

Komentáře (0)

kniha Odstíny života recenze