Liška a jiné šelmy

recenze

Liška a větší šelmy (2009) / Niky Coffee

Na knihu jsem narazila přímo tady na databázi. Říkala jsem si, že je škoda, že nemám hlubší znalosti o našich šelmách, a že si tento nedostatek ráda doplním.

Ale moje nadšení s titulem pokleslo, když se mi dostal do rukou.

Stylisticky neohrabané a někdy zbytečně zdlouhavé souvětí s vmezeřenými vedlejšími větami mezi dvě hlavní věty.

Knížka se četla špatně, protože nebyla psaná populárně naučnou formou, nýbrž převážně jen matematickým výčtem informací: kolik zvíře váží, kolik dnů trvá toto, kolik měří hlava, stopa, dokonce i hovínko. Metrické informace bych ocenila v přehlednějších tabulkách.

I font písma byl zhuštěný. Navíc obrázků či pár tabulek je zde málo, takže čtete stránku za stránkou zhuštěného textu - což mi vždy dělalo problémy. A tím nemyslím, že jsem čtenář, který potřebuje knihu s obrázky ;-)

Naprosto mi tu chyběly fotografie, alespoň bych je ocenila v kapitole Kočka, kde je sice nákres lebky kočky divoké versus kočky domácí, ale na nich žádný rozdíl nepoznáte, jsou jen jinak vyšrafované a vystínované - pro knihu zcela zbytečný obrázek. Přitom zrovna rozdíl v anatomii kočky divoké a domácí by mne zajímal, srovnávací fotografie by mi daly více než jen zdlouhavý slovní popis, který mi je kničemu. Dokonce i pro odborníky není lehké rozdíl mezi kočkou divokou a "mourkem" poznat. Metrické informace se v textu hledají špatně.

Každá kapitola začíná perokresbou daného zvířete. Otázkou zůstává proč u kapitoly pojednávající o mývalovi zcela chybí, i když prostor zde na ní zůstal, a nebo proč jsou nějaké perokresby tak doslova pokažené. Do očí bijící pro mne bylo, že i přes název Liška a jiné šelmy bych očekávala nejpropracovanější perokresbu u lišky, nebo alespoň stejnou kvalitu jako u ostatních. Liška šilhá, což je velká škoda, perokresby se mi moc líbí. Při malém počtu ilustrací v knize to vynikne o to více, zvlášť když se jedná o druh, který je v samotném názvu titulu. Některé mě přesto učarovaly.

Také bych očekávala kvůli názvu, že liška bude stěžejním bodem a očekávala bych kapitolu o ní na začátku knihy - no nestalo se, ale to není až tak zásadní prohrešek. Líbilo se mi, že knihu můžete číst od kterého druhu chcete, já sama začla rysem a přeskakovala podle nálady.

Asi tucetkrát jsem se vracela k předmluvě, jestli mi něco neuniklo, protože jsem nedokázala pochopit o čem kniha má vlastně být. Liška není hlavním tématem. Název titulu je Liška a větší šelmy, přitom jedna kapitola pojednává o kočce, která je menší než liška. Opravdu nevhodně zvolený název či k názvu nevhodně zvolený obsah knihy.

Přestože v předmluvě nás autor ujišťuje, že se snažil napsat publikaci shrnující současné znalosti o vzhledu, ekologii, etologii NAŠÍ zvěře, tak kniha obsahuje kapitoly o psíku mývalovitém, mývalovi severním či šakalovi, kteří jsou u nás nepůvodními druhy. Ještě bych ale zavřela oko, protože občas se k nám zabloudilý jedinec dostane.

Autor do NAŠÍ zvěře zahrnul kapitolu o kočce, původně jsem měla za to, že divoké (po radě s moderátory štítek opravím), ale je to opravdu jen o kočce. Kapitola sice zahrnuje informace o kočce divoké, ale je prokládaná obsáhlejšími informacemi o kočce domácí, kterou osobně nepovažuju za \"naší\" zvěř, protože je to přesně plemeno - zvíře, které žije s člověkem, takže si myslím, že by v kapitole být neměla. A to jen ke škodě na úkor informací o kočce divoké.

V knize bych ocenila opravdu vícei nformací o NAŠÍ zvěři, jako např. o lasičce, kuně, jezevci ap. než o druzích, které u nás nejsou původní ani častí , či zde zahrnovat plemeno. Asi si autor nebyl jistý posláním své knihy.

I přes to, že v předmluvě zdůrazňuje, že kniha není encyklopedií, tak se výčtem informativních dat k ní víc než blíží.

Stylisticky tak na mě kniha působila více jako kompilace informací z knih na našem trhu, což by nebylo na škodu, kdyby byla lepší úprava knihy a to s druhy, které do naší přírody patří a nebylo čerpáno z převážně českých zdrojů (např. kočka divoká či medvěd k nás přechází z jiných států a zdrojů informací o nich je nepřeberné množství) starých i více než 40 let (pro zajímavost např. na vysoké škole by se do bakálářských prací neměla používat data starší 6 let nebo zcela vyjímečně, pokud v dané věci neexistují nové poznatky). Všechno mě to zaráží vzhledem k vysokoškolským titulům autora.

Stejně tak je kniha plná nepravdivých informací, např. že jediné plemeno kočky, mající štětičky na uších je jen norská lesní. Jsem kočkař a doma mám mainskou mývalí slečnu - toto plemeno je velmi populární a jeho hlavním rysem jsou právě velké štětky - dokonce větší než u norské lesní. Mě to samozřejmě pobouřilo, protože se mě to dotýká osobně, ale na druhou stranu, tvrdit něco bez ověření, zvlášť v dnešní internetové době mi přijde diletantské. Nejvíce chyb jsem si všimla právě v kapitole kočka, sama je doma chovám a psala jsem o nich bakalářskou práci, tak mi někdy stoupaly vlasy hrůzou. Nejhorší na tom je, že místo aby kniha poučila, tak podporuje mýty či dokonce tvrdí nepravdivé informace a to je smutné.

Ale i přesto, že mi vadilo zahrnutí informací o kočce domácí do této knihy - jako kočkomil jsem je ocenila, někdy se dozvěděla i něco nového, ale vzhledem k \"věrohodnosti\" nějakých tvrzení, si tyto nově nabyté informace raději někde ověřím.

Vzhledem k titulu mi sem nesedla kapitola o psíku mývalovitém, na druhou stranu jsem si ráda o něm přečetla, protože informace o něm jsou v knihách jen kusé a tady byly obšírné a na jednom místě.

Pozitivem z této knihy pro mne bylo srovnání mezi druhy, např. jak se kočka chová v určité situaci oproti psovi nebo jiné šelmě - za to ta 3*

Komentáře (1)

Přidat komentář

---