Letní bouřka

recenze

Knihu jsem začala číst, protože máme známé v Katalánsku, syn tam k nim jezdívá, tak jsem si říkala, že by mě to mohlo bavit. No, není to zrovna jednoduchá četba. Než jsem pochopila všechny ty postavy, kdo má kolik dětí a jak se ty děti jmenují, tak mi to dalo zabrat a musela jsem se mnohokrát vracet. Rovněž ta přímá řeč není vždy jasná. Co kdo komu říká. Ale je to velice zajímavě napsaná kniha! Jako když člověk poslouchá něčí rozhovor. To se taktéž hned neorientuje, kdo je kdo a jaký je význam toho, co pronáší. Pak ta popisnost je úžasná. jak nějaký filmový scénář. Např.: "Odložil jsem a držel ještě chvíli pravou ruku na sluchátku. Sedl jsem si na schody u verandy, opřel jsem se o kolena a sepnul ruce." (S. 95) Atd., atd. To může někoho nudit ,nebo mu to jít přímo na nervy. Ale zas alespoň čtenář netápe a může si všechno hned detailně představovat. Film by z toho šel zaručeně udělat skvěle. Film o tom, jak muž středního věku by na jednu stranu chtěl vybřednout ze zavedeného způsobu života a nakonec to nedokáže. Je příliš svázán všemi těmi svazky, nechce se vzdát pochopitelně svých dvou dětí, takže se vrací k rodině, i ke své milence, přítelově ženě Eleně. A všechno je to orámováno kriminálním případem vraždy mladé dívky, která se nakonec ukáže jako smrt přirozená, bez cizího zavinění. Chápu, že román byl oceněn, jeho styl je tak zvláštní, že si ocenění zaslouží. Ale když vezmeme v úvahu španělské filmy, i ty jsou zvláštní. Vůbec jsou ti Španělé zvláštní národ. Asi bych si nezvykla tam žít jako ti naši olomoučtí známí, kteří už tam žijí léta, ani ten život na pláži či u pláže by mě trvale nezaujal, připadal by mi takový fádní, vlastně pořád stejný. Přece jenom není nad ty naše lesy, hory, houbaření, turistiku.

Komentáře (0)