Kde začíná konec?

recenze

Vědomí konce (2012) / pistalka (1146 views)
Kde začíná konec?

Julian Barnes není v našich končinách autorem úplně
neznámým, k masové popularitě a nadšení široké veřejnosti má však stejně
daleko jako jiní k uznání odborné kritiky. Člověk nemůže mít vše, snad
téměř vše, ale to je vždycky pomíjivé a nestálé, a Julian Barnes to ví.

Vědomí konce, i přes jen o něco málo novelu překračující
rozsah, rozhodně není lehké a už vůbec ne odpočinkové nebo letní čtení.


První část knihy je pojata jako vzpomínka na dávno ztracené
mládí, na dobu uplynulou, kterou odnesl čas, ztracenou někde v šedé dáli
padesátých let. Tony, vypravěč příběhu a naivní, životem nezkušený mladý muž,
poznává Veroniku, zdánlivě těžko přístupnou a nedostupnou dívku, do které se
zamiluje. Snad tomu osud chtěl, aby vše dopadlo jinak; aby se Veronika
sblížila s Juliániným nejlepším kamarádem, Adrianem. Mužem, ke kterému sám po
celý život cítí jistý obdiv, který je snad i jeho vzorem a múzou. Typická zápletka,
kterou najdete v každém druhém románu, řekli byste. Nenechte se však
zmást, autor krouží jen po povrchu a nepoví víc, než je nezbytně nutné. Mnohem
důležitější je pak to, co si sami domyslíte.


Jak celý příběh pokračuje? Tony napíše Adrianovi dopis, ve
kterém se snaží kamaráda od nové lásky odradit. Gesto, které by udělal téměř
každý, řekli byste opět. Zde však autor představuje svůj triumf, kterým je
nadhled. Adrian páchá sebevraždu a čas plyne dál, nesnesitelně rychle pro
mnohé.

 


Čtyřicet let je doba, která nám může přijít nekonečná.
Chápejte, je mi dvacet dva let, sedím ve vlaku do Brna, kde píšu tuto recenzi,
přemýšlím, jaké by to bylo zajít na čaj s Agathou Christie, na koncert
Elvise nebo se vyspat s nějakým prima hercem (herečkou, chcete-li) zlaté
éry Hollywoodu. Zkrátka, čtyřicet let mi přijde jako skutečně pořádná dávka
historie. A přibližně tolik let od sebe dělí dvě části románu. Tony do té druhé
vstupuje jako stařec, s životním příběhem vepsaným do tváře. Je ještě méně
ambiciózní a působí podobně naivně jako kdysi, což je ostatně důkaz toho, že
někteří se příliš nemění. Zvládá život žít, nikoli však užívat, protože vědomí
konce je silné a představa toho, jak málo zajímavého vás v příštích letech
před smrtí čeká, dostatečně depresivní.

 



Člověk dospívá ke
konci života. Ne, nemyslím tím život jako takový, ale něco úplně jiného. Konec
sebemenší pravděpodobnosti, že se ve vašem životě ještě něco změní. Všechno se
zastaví a vy máte najednou dost času na to, abyste se ptali, co zlého jste
ještě mohli provést.(str. 143)

 


Barnes je výborný spisovatel a při čtení vás mrazí. Mně ano,
je mi dvaadvacet let, jak znovu opakuji, a při čtení mě popadla deprese. Pokud
by mi bylo o přesně čtyřicet let více, nejspíš bych se úplně rozsypal.


Co potom? Pokud si svůj život prožijete (a je jedno, jak),
dříve nebo později začnete bilancovat, vzpomínat na krásné. V mysli se
vracíte o mnoho let zpátky a snad i s úsměvem na tváři jste znovu těmi,
kterými už dávno nejste, minimálně do doby, než otevřete oči. Protože ruku na
srdce, většinu zážitků z minulosti dělá krásnými především vlastní mládí,
tedy věc, o kterou staří definitivně přišli. Možná přemýšlím jinak než ostatní
a třeba si za tímto nebudu po letech stát, přijde mi ale, že to tak prostě je.
Mohli jste mít težký a strastiplný život, krása s elánem a duševní i
fyzickou sílou má však talent ostatní přebíjet, dát nám zapomenout na věci,
které bychom raději odsunuli stranou.


Románový Tony například úplně zapomněl, že kdysi poslal
jakýsi dopis. A mimochodem, nebylo by fajn vidět po mnoho desítkách let
Veroniku? Oba se nakonec potkají, více z dějové zápletky druhé části
románu však prozrazovat nebudu (ostatně nechci nikomu upřít čtenářský zážitek
z četby), události z mládí v ní však vstupují do nové roviny,
jakoby jiné dimenze, přičemž zarážejí svou bezprostřednou obyčejností.

 


Vědomí konce je nadprůměrný román, jehož kvalita stojí na
výborné (ač na první pohled obyčejné) zápletce, skvěle zvládnutých dialozích a
velmi vkusně vybudované depresi. Síla románu roste se zamyšlením se nad
vlastním životem a jeho směřováním. Knihu se rozhodně oplatí přečíst vícekrát,
hodnota výpovědi obyčejného lidského života je ohromná a Barnesův román nabízí
více poloh, než by se na první začtení mohlo zdát. Žijeme své životy a všechny
nás čeká konec. A tam někde před cílovou páskou (která rozhodně není nijak
velkolepá, spíše ušpiněná  a zaprášená,
řekl bych) ten konec začíná. V cíli málokdo tleská, většina pláče. A já
nevím, jestli se toho chci dočkat. To je síla Barnesova románu.

Komentáře (18)

kniha Vědomí konce recenze

pistalka
14.08.2012

Je fakt, že Argo má knihy asi nejdražší, ale cena tam odpovídá kvalitě a nepamatuji si např., že by mi z nějaké jejich knihy vyletěl list nebo podobně :) Mám Argo rád.
Laser se taky snaží, např. edice Mistrovská díla sci-fi je hodně povedená a dobře rozjetá, jen škoda, že to jsou paperbacky.

malc8k
14.08.2012

jo,vím co myslíš,mám doma 1 knihu od rjú murakamiho (zas další japončík:))
celkově myslím,že Argo vydává velice kvalitní knihy,a právě se mi líbí i to,že tomu podřizují i vizuál.pravda,patří taky mezi ty drahší :(
ale i tak společně s Dominem,BBartem a Laserem patří mezi mé nejsledovanější nakladatele.

pistalka
14.08.2012

Já mám z AAA vyhlídnuto už několik zajímavých knih (Ostrov Sukkwan, Dějiny lásky), ale zkušenost mám taky zatím jen s McCarthym. Pak ještě Argo vydává SSP (současnou světovou prózu) a ta mi přijde tak o pět tříd horší (obálky o deset tříd horší).

malc8k
14.08.2012

od arga se mi líbí,stejně jako od odeonu formát knihy,je tak správně těžká,pěkně mi padne do ruky :)
ne že by mi na formátu až tolik záleželo,ale přesto to potěší.
když to třeba srovnám s tlustšími kingovkami od Bety,kdy mi po jednom jediném přečtení vypadávájí listy,to je teprve ten pravý horor :)
a co se týče "odeonských" autorů,tak na přečtení čeká nějaký palahniuk,mcewan,murakami a další japončík cucui,časem přibude asi i ten barnes :)
z AAA edice zatím jenom mccarthy :)
kdo to taky má stíhat všechno číst,že :)))

paulhunter
14.08.2012

Pravda, na Argo jsem teď zapomněl. Ovšem kromě vymezení pouze na anglo-americkou současnou literaturu je v porovnání s Odeonem ještě o něco dražší. Ale to zas není takový problém.

pistalka
14.08.2012

Srovnatelná je pro mě ještě AAA od Arga, jak pestrostí nabídky, tak kvalitou knihy samotné (vazba, obálka, úprava..), akorát se zaměřuje jen na ten anglo-americký okruh.

paulhunter
14.08.2012

Co se týče současné světové literatury, tak si myslím, že Odeon nemá momentálně konkurenci.

pistalka
14.08.2012

Děkuji :) Jo, určitě stojí za přečtení, ostatně jako většina Světové knihovny Odeon. Chtěl bych si přečíst i jiné autorovy knihy...

1