Jak mi spadl plagiát z piedestalu

recenze

Doktor Bolíto (1980) / DalJa (226 views)
Jak mi spadl plagiát z piedestalu
Jako správné Husákovo dítě jsem měla příběhy hodného pana doktora, který léčil zvířátka a mluvil jejich řečí, v knihovničce na čestném místě. Kombinaci zvířátek, dobrodružství a Ladových obrázků nešlo odolat. V paměti mi utkvěl hlavně dvouhlavý Táhnistrkej a „Lama vonou fifi kuku,“ (což v konštině znamená „Bolí mě oči. Dejte mi, prosím, brejle!“) a v duchu jsem připouštěla, že zrovna tohle se „Rusákům“ povedlo.
Když mi o třicet let později dorostlo dítě do správného věku, vytasila jsem ohmataný výtisk na čtení před spaním – a zjistila jsem, jak vzpomínky zkreslují. Dcera byla celkem spokojená, ale já po prvním čtení kroutila hlavou nad příběhem, který se mi po letech zdál nějaký divný, jakoby jen zhruba nahozený.

A pak jsem zjistila, že doktor Bolíto není ruský originál, ale plagiát. Nepředstavil ho poprvé Kornel Čukovskij, ale Angličan Hugh Lofting. Do stalinského Sovětského svazu a jeho satelitů by se možná překlad „ze zlé ciziny“ špatně dostával, jaké pohnutky měl Čukovskij k převyprávění pod svým jménem, se můžu jen dohadovat. Ale poté, co jsem si z Projektu Gutenberg stáhla originál Dr. Dolittle, tak si prostě říkám, že to neudělal dobře.

Zatímco v originále je Bolíto úspěšný i jako veterinář, ale zákazníci se k němu začnou celkem pochopitelně bát kvůli krokodýlovi a dalším mazlíčkům, ruská verze klade vinu za doktorův úpadek lidským pacientům, kterým vadí, že si v čekárně občas sednou na ježka, a strach z krokodýla je vylíčený spíš jako buržoazní přežitek. Zrovna tak z doktorovy sestry, která mu vedla domácnost a časem na příliv zvířat a úbytek peněz neměla nervy a radši se vdala, což dr. Dolittle celkem chápal, udělal Čukovskij kdovíproč zlou satoryji, která zvířata nenávidí (přesto jsem k ní cítila určité sympatie).

Čukovskij se podle všeho snažil vymýtit popis ekonomických problémů, které doktor Bolíto měl – asi aby se se socialistický dětský čtenář nezatěžoval penězi, které brzy zaniknou a každý bude dostávat podle svých potřeb. Prostě ho zlí lidšttí pacienti uvrhli do bídy a zvířátka zachránila. Tím se ovšem v první části ochudil o dost půvabných detailů a rozhovorů se zvířátky. A co si budem povídat, dětská knížka málokdy stojí na brutální akci nebo komplikované zápletce – podstatné je přitažlivé vylíčení prostředí a postav. A právě to u Čukovského kulhá na obě nohy. Některé vedlejší postavy vynechá nebo aspoň pořádně oseká, rozhovory jsou stažené na minimum, čímž se bohužel také ochudí vykreslení povahy doktora Bolíta a zmizí milé a úsměvné příběhy.

Kniha se skládá se tří jednoduchých navazujících příběhů (doktor jede vyléčit opičky, doktor prchá před piráty, doktor hledá uneseného námořníka) a školkové děti je bez problémů zvládnou sledovat.
Nečekejte nějakou „přírodovědnou reálnost“ - pes bude zametat smetáčkem, přivázaným na ocas, kachna stlát, krokodýl bude bydlet ve skříni v souladu s ostatními zvířátky (čím se bude chudák živit, nikdo neřeší)... prostě na přírodopis si najděte Biankiho, tohle je pohádka.

Za socíku to mohla být ve své kategorii super knížka, zvlášť s kouzelnými ilustracemi Josefa Lady. Ale teď bych vřele doporučila sáhnout po daleko propracovanějším originálu, který v českém překladu vyšel v roce 2002.

Komentáře (0)

kniha Doktor Bolíto recenze