Houstone, český astronaut je kretén!

recenze

Češi možná nemají prostředky na to, aby poslali prvního člověka do vesmíru, ani zkonstruovat Mezinárodní vesmírnou stanici, ale mají tu obdivuhodnou vlastnost, když už nic nezvorat, tak přinejmenším velké projekty znevažovat, ne-li být úplně mimo mísu, inu „švejkovat“. Jednoho takového následovníka národní tradice posílá Michal Březina, autor Měsíčního deníku, na přirozenou družici Země. Měsíc navštívilo již hodně fantastických hrdinů, jakými byli Baron Prášil, Perry Rhodan, Neználek a nespočet dalších. V tenké humoristické knížce se k nim přidává Marcel Šebesta.
Je to sice člověk žijící v roce 2081, ale není o mnoho osvícenější, než mnozí jeho předci. Jak se zdá, jde to s ním z kopce od mladých let, kdy podpálil ubytovnu pro Inuity umístěnou poblíž Přeštic. Bojové instinkty si dál pěstoval v cizinecké legii, až jej nakonec život zavál mezi lunární dělníky. Jejich práci ovšem brzy měli narušit mimozemšťané, kteří kdysi inspirovali jednoho slavného britského spisovatele sci-fi.
Úspěch komedie samozřejmě spočívá v umění člověka rozesmát. Proto se vyplatí číst Měsíční deník velmi pozorně. Březina dokázal vypiplat postavu svérázného vypravěče, jenž se rozkecává v různě dlouhých deníkových zápiscích, přičemž nepolevuje v několika druzích gagů. Nezapomenutelná jsou především jeho přirovnání, kterými se celý text blíží právě Červenému trpaslíkovi, zmiňovanému v anotaci. Zároveň je zcela evidentní, že je Marcel Šebesta člověk nesmírně prostý, vlastně nevhodný k ovládání vyspělé techniky a už vůbec ne ke kontaktu s mimozemskou civilizací. Někdo si možná vzpomene například na Owena Zastavu Pitta ze série Lovci monster. Březinův ostrovtip s lehkostí přechází od ukázek Šebestovy ignorace (prakticky demonstrované mimo jiné i ve fonetickém přepisu angličtiny) k prostým nejapným poznámkám a odkazům na světoznámou literaturu. Údernost vtipů sice nabývá na síle pomalu, ale jakmile se rozeběhne příběh, začne platit známé spojení, že co slovo, to perla. Deníkové záznamy nejsou nikterak obsáhlé a na pár stránkách vás rozveselí uměřeně dětinské ilustrace od Adama „Butche“ Kubíka.
Měsíční deník člověka prostě bude nudit málokdy, i když druhý extrém, tedy hurónský smích ústící v bolavou bránici, se také nejspíš nedostaví. Poněkud závažným problémem by pro někoho mohla být úplná nepůvodnost použitého prostředí. Sám Marcel nám totiž hned zkraje krize propuknuvší na Měsíci vysvětlí, že se dostal do světa popsaného klasikem H. G. Wellsem. První lidé na Měsíci přitom nezůstanou při četbě deníku jeho jediným románem, na nějž si chtě nechtě vzpomeneme. Máme před sebou tudíž cosi na způsob vzdání pocty literárnímu velikánovi žánru (konec konců, Wells je zmíněn už v úvodu), avšak můžeme to vnímat jako jeho netradiční parodii. S takovým přístupem pak není divu, že si Březina neláme hlavu s výstavbou příběhu a už vůbec ne se závěrem, rozpliznutým do surrealistické pointy, nad níž zůstává rozum stát. Ale kdo by se tím zabýval, když jde na prvním místě o legraci.
Šířit veselí je samozřejmě bohulibá činnost a zvláště teď na podzim je vhodné si pořídit zaručený prostředek na zlepšení psychického stavu, nenáročný jak časově, tak intelektuálně. Klidně bych si okamžitě koupil nejedno pokračování. Ta by mohla být zaměřená tentokrát třeba na verneovky. Už tě mám, autore, přečteného. Doslova.

Komentáře (0)