Hledání svatého grálu aneb Lze propojit moderní vědu s mysticismem?

recenze

Dnes to skutečně vypadá na definitivní vítězství tzv. vědeckého pohledu na svět. Je to jediné pojetí, které se učí na většině škol, většina lidí se k jinému pojetí ani za celý svůj život nedostane, a ti, kteří se dostanou buď vlivem svého náboženství nebo svého hledačství, jsou často ve schizofrenním módu (stejně jako třeba kvantoví fyzikové): běžně věří moderní vědě, a v den sváteční věří své víře.

V této konstelaci je velice pracné a obtížné dobrat se jakéhokoli nadhledu. Díky vzornému, přímo hokejovému pressingu vědy je vcelku jednoduché dobrat se nadhledu nad náboženstvím či vírou, ale dobrat se jistého nadhledu nad vědou i dalšími učeními vyžaduje spoustu času a energie. Už jenom pochopení toho, že věda nezpracovává celý soubor toho, co existuje, ale „pouze“ a jen to, co je možno pobrat našimi pěti smysly a rozumem, je zřejmě nad laťkou překonatelnou pro většinu lidí, ačkoli je dostatečně známo, jak snadno lze naše smysly i náš rozum či poznání ošidit. Navíc je v kurzu velká specializace, takže se lidé, kteří mají rozumový aparát na to, aby šli do šířky i do hloubky, věnují převážně té hloubce a jejímu zvětšování, a o správnosti výchozích stanovisek málokdy zapochybují. A tím se pochopitelně dostanou do pasti, jejíž slávu a neomylnost pak šíří na další vrstevníky i generace.

Dnes může vypadat jako velké rouhání, když napíši, že existují i další pohledy na svět, které nemají o nic menší právo na život a na pravdivost než současné paradigma. Nevěnuji se příliš novým směrům v křesťanství, takže nemohu mluvit za kreacionismus ani za další moderní křesťanské směry, ale mohu mluvit třeba za taoismus, buddhismus nebo védantu. Kdo si myslí, že to jsou přežilé, pavědecké bludy, tak si může leccos nastudovat, a pak soudit. Je jednoduché najít velice slušná taoistická či buddhistická díla, a za védantu třeba mluví nedávno vydané Tajemství života od G. Š. Gupty.

Avšak také mnozí moderní vědci touží najít celistvější a jejich (třeba spirituální) zkušenosti odpovídající pojetí toho, co existuje, než nabízí moderní věda. Za všechny jmenujme Teslu, Einsteina, některé kvantové fyziky, Davida Bohma, nebo Davida Wagnera, spoluautora knihy, která je předmětem této recenze. Správně, Hawking ani Dawkins sem nepatří. (:-) Vědci totiž ve své (byť často pokorné) pýše mnohdy neberou v úvahu to, že naši předkové nebyli před Newtonem tak úplnými pitomci, jako se namyšleným narcisům se smartfouny, oblečky, autíčky i protějšky nejmodernějšího střihu jeví. Škrtnout tak velkou zkušenost, a tak velkou myšlenkovou práci tolika tisíciletí je nejen podle mne velkou chybou. Viditelný výřez pojednávaný vědou je třeba doplnit méně viditelným či přímo neviditelným výřezem, pojednávaným dalšími učeními, tedy alespoň těmi, která nejsou úplně mimo. (Dosaďte si sami.)

Touto cestou, propojením vědy a (dejme tomu) mysticismu, se vydali nejenom kvantoví fyzikové, ale i autoři knihy Energie tachyonu. Ve stručnosti jejich způsob uvažování načrtnu tak, jak ho chápu já, což samozřejmě nemusí být nejlepší možné pochopení.

Abych vás trochu znejistěl, vězte, že věda má ve skříni mnoho kostlivců. Pochopitelně se jimi moc nechlubí. Chlubí se výkladní skříní, kde je naštěstí spousta krásných modelů a modelek, které nám pomáhají zpříjemnit si život, žít ho ve větším bezpečí a po delší dobu atd. (Nejsem cvok, oceňuji to, co pro lidstvo věda dělala a dělá.) Mezi kostlivci jsou např. příšerky jménem Kvantová fyzika (zjednodušeně: svět má dva druhy zákonů, jedny na makro úrovni a druhé na úrovni atomů, kde pozorovatel dotváří realitu a umožní její vznik z moře pravděpodobností, fuj, fuj, fuj!), a Vědomí (noční můra vědy; odporná anomálie, o které se podstatě nic neví, záhada na x-tou). Kapišto?

Wagner a Cousens tvrdí, že existuje energie, která k nám proudí z pole nulového bodu, a kterou nazývají tachyonovou energií. Mám podezření, že je to stará dobrá tvrdá yangová energie starých moudrých taoistů, ale to je jenom můj názor. Tato energie je rychlejší než světlo, a když zpomaluje, tvoří postupně vše, co v našem světě (jenž je, jak známo, pomalejší než světlo) existuje. Od tvarů všeho přes buňky, atomy atp. (srv. Sheldrake - morfogenetické pole). Pochopitelně není jednoduché a snad ani možné energii rychlejší než světlo přímo pozorovat. Náš svět je na to moc pomalý. Autoři tvrdí, že však lze vnímat a pozorovat účinky tachyonové energie, a to jak na flóře, tak i na fauně, a to včetně vcelku nepříliš vnímavého Sapiense. V knize to dokládají řadou pokusů.

David Wagner, všetečný a nesmírně nadaný vědec a mystik v jedné roli, nezůstal jenom u teorie. Kráčeje ve stopách Nikoly Tesly, patentovaným procesem tachyonizace vyrobil mnoho tachyonových produktů (z nichž každému doporučuji alespoň přívěsek Mini-V či Mini-V Knight, a pár tachyonových silica disků), které koncentrují, zesilují a směrují tachyonovou energii. Chachá, smějí se sisyfáci! To není možné! Podvodník! Jasný kandidát na Bludný balvan všech dob! Ano, jasně, milí sisyfáci. Skutečně to vypadá jako nesmysl a podvod, dokud to nevyzkoušíte (a možná i poté). Pokud se však odvážíte zkusit silnější věci po delší dobu, zřejmě zjistíte to, co zjistit nechcete, totiž že na tom něco je. Prostě lidský organismus dokáže pociťovat účinky, a nesugeruje si je. Probíhá detoxikace těla a mysli, mysl směřuje ke spokojenosti a vyrovnanosti, a při dlouhodobějším silnějším přísunu tachyonové energie možná dospějete k nějaké pro vás vhodné formě spirituální transformace (brrrr, noční můra sisyfáků!). Většina lidí také potvrzuje léčebné účinky tachyonové energie. (Já bohužel ne, a fakt mě to mrzí.)

Tato teorie mi dává smysl stejně jako teorie taoistů, jogínů, buddhistů nebo moderní vědy, která objevem kvantového světa (který je zcela prokázán) nakročila k pomalé a bolestné cestě propojení a vzájemnému pochopení se svým druhým úhlavním nepřítelem, mysticismem. Jsou to všechno prostě vynikající popisy toho, co existuje.

Dejte šanci i jiným pohledům na svět. Budete o to bohatší. Nechte klapky na očích v tomto šíleném provozu dnešní pádivé doby koňovi.

PS: Asi jste pochopili, že prvním úhlavním nepřítelem vědy je obyčejná lidská hloupost. Jinak byste nedočetli až sem.

Komentáře (0)