Dlouhá cesta pokračuje

recenze

Již čtvrté pokračování série Kočár do neznáma sleduje životní osudy dvou sester, Hermíny a Stefanie, které byly nuceny opustit svoji rodnou zemi z velmi závažného důvodu. Kvůli jakobínské diktatuře a vládě teroru by s velkou pravděpodobností skončili ihned pod gilotinou. Jejich putování Evropou začíná, nějakou dobu tráví v Itálii, ale nakonec se usadí v Čechách. Jejich cesty provází dobrodružství, strach, zklamání ale i láska. Hermína se po pěti letech vrací na doporučení rodinného právníka do Francie, aby tam zachránila alespoň něco z rodinného majetku. Ale jde tu opravdu jen o majetek? Nebo drápy revoluce sahají až tak daleko za hranice Francie?

Pokud jste neměli možnost přečíst předchozí tři díly tak jako já, vůbec to nevadí, protože úvod knihy nabízí shrnutí předchozího děje, a do dalšího čtení se vpravíte opravdu rychle.

Dlouhá cesta představuje jednoduše vystavěný příběh o sestrách Hermíně a Stefanii na pozadí skutečných historických událostí jakobínské revoluce ve Francii. Téhož roku ve Francii pod gilotinou skončilo více než dvacet tisíc lidí a rozhodně nečekejte, že se dělali jakékoliv rozdíly mezi ženami, muži a dokonce i dětmi. Svůj odchod ze světa jste si mohli pouze ve šťastnějších případech oddálit, ale jistota smrti stejně neustupuje. Ve Francii, kde se soused před sousedem musí mít na pozoru ale ještě stále existuje lidskost, se kterou se Hermína během svého putování setkává, a o které si myslela, že už ve Francii neexistuje. A i když to tak na první pohled nepůsobí, je právě tato lidskost důležitým motivem a posláním příběhu.

Příběh, ač opravdu jednoduše napsaný s absencí zbytečně dlouhých popisů, přináší mnoho akce, záplavu emocí a nečekaných i čekaných zvratů. Klidné chvilky, které trávíme se Stefanií, střídají mnohem početnější dynamické momenty Hermíny a jejich blízkých. Příběh postupně graduje, a autorka nás nejednou drží v napětí, to nejlepší si ale nechává až na samotný závěr příběhu. V jisté chvíli je ale dost předvídatelné, jak Hermínino dobrodružství skončí.
Třešničku na dortu této knihy ale představuje epilog v podobě otevřeného konce a nutností přečíst si pokračování ihned, jakmile vyjde.
Pochvalu zaslouží i do modra laděná obálka, která se skvěle hodí k předchozím třem dílům, které jsou stejně tak v různých odstínech modré. Obálka má sílu upoutat na první pohled.

********

Ústřední postavou příběhu je Hermína de Marigny, kterou si čtenář oblíbí prakticky ihned. Je značně tvrdohlavá a jde si za svým. Má statečného a odvážného ducha. Dokáže strhnout lidi na svoji stranu. Je dobrosrdečná a pro záchranu svých blízkých je schopna obětovat téměř vše. Ušla už dlouhou cestu, ale přesto se nevzdává a pokračuje dál, i když jí osud pod nohy hází samé klacky.

I Když se příběh zaměřuje spíše na Hermínu, něco málo nabízí i z pohledu Stefanie, která by konečně mohla být také šťastná, i když to nebude zase tak jednoduché, jak by si představovala.

Mojí favoritkou se ale stala Ludvika, postarší žena, tvrdohlavostí a odhodlaností podobná Hermíně. Také by pro záchranu svých blízkých obětovala cokoliv, a i když je starší, pořád si udržuje veselého a čilého ducha, i ve smrtelně nebezpečných situacích.

********

Dlouhá cesta, a vlastně i celá série Kočár do neznáma z pera české autorky rozhodně stojí za povšimnutí. Jednoduše vyprávěný, avšak poutavý příběh o dvou sestrách, lidské krutosti i oddanosti, odehrávající se na pozadí jedné z nejkrvavějších etap francouzské historie toho rozhodně nabízí hodně. Od akce, po napětí, tajemství, soudržnost až po lásku a odepření si vlastního štěstí.
S čistým svědomím mohu Dlouhou cestu doporučit.

Komentáře (0)