ČESKÁ ŠPIČKA KONTROVERZE, ANEB POHLED NA NEPOHODLNOU STRANU MINCE AUTOMATICKY ŠPATNÉHO.

recenze

Píše se 3. dubna a místní policie se konečně rozhodla vyjít s pravdou ven – v americkém snu v podobě metropole Belleville již delší dobu řádí sériový vrah, který je posedlý fialovou barvou a za své oběti si vybírá výhradně potomky ve věku 15-20 let z vážených, bohatých bellevillských rodin.
Violetta „Violet“ Ann Williamsová však ve svém rodném městě strávila celý život, a tak lépe než kdokoliv ví, že lidé a především média jsou v autokratickém Bellevillu pro peníze schopni naprosto všeho – klidně i vytvoření falešné kauzy o extravagantním sériovém
vrahovi, který podle policejního psychologa rozhodně není oním obvyklým exemplářem s tragickou minulostí, nýbrž chladnokrevným a pozornost vyžadujícím monstrem na stejné zvrácené vlně, jako byl proslulý vrah Zodiak.
Samolibá a pragmatická Violet nemíní bellevillským médiím a evidentně i podplacené policii věřit ani dobrý den, a tak se přes zákaz nočního vycházení bez doprovodu dospělé osoby a zejména přes riziko své vlastní vraždy, neboť díky jejímu otci, proslulému bellevillskému obhájci, zaujímají mrtví i nemrtví členové klanu Williamsových ve městské smetánce významné místo, se rozhodne pod pláštěm noci vloupat do budovy školy pro podklady na důležitý projekt, který má následující den odevzdat bez možnosti náhradního termínu. A jelikož díky své lenosti a bohémské povaze balancuje na hraně propadnutí, nemá problém se uchýlit k zoufalým či ilegálním činům. Odhodlání ji však přechází ve chvíli, kdy si plně uvědomí, že škola tuto noc není tak úplně prázdná. Ovšem na návrat je již evidentně pozdě, načež se díky jednomu chybnému kroku rázem ocitá jen pár metrů od bezvládného těla již čtrnácté oběti Fialového vraha, a ten ji za žádnou cenu nehodlá nechat odejít živou. A Violet zase nehodlá dopustit, aby skončila jako všichni ti chudáci před ní… (Shrnutí děje bez spoilerů do str. 61)

Co se musí v první řadě nechat, tak je to fakt, že i když autorka tuhle, skoro tisícistránkovou eknihu napsala teprve v sedmnácti letech a je to její prvotina, tak se vší poctou klobouk dolů. Upřímně se mi líbilo, jak do Violet promítla onen kombinovaný styl psaní a nejspíš i mluvení. Na jednu stranu skrz postavu mluví slangově jako klasický teenager, ale na tu druhou by svou slovní zásobou a odbornou terminologií strčila do kapsy nejednoho dospělého. Evidentně do Violet promítla nejen svoji slovní zásobu a kombinované vyjadřování, ale i nemalou znalost psychologie a oblibu vyzdvihovat na povrch kladnou stránku automaticky špatných věcí a naopak zase tu špatnou těch automaticky dobrých a údajně správných. Což je také jeden z hlavních viditelných a zároveň i skrytých motivů, který se pevně váže k podtitulu „Není vražda jako vražda“.
Co se týče příběhu jako takového, má taky svůj jedinečný druh a styl. Je to sice thriller z pohledu první osoby (Violet), ale ve skutečnosti kniha pod tento žánr spadá opravdu jen z části, z té části, díky níž je ekniha doporučena až od patnácti let a která také obsahuje nemálo explicitní morbidity a detailní popis těl obětí. Víc než na akci a potoky krve však je příběh zaměřen výhradně na psychologii hlavní dvojice během normálního života středoškoláků a na psychologickou stránku jejich společného a pochopitelně bizarního a dynamického vztahu, který by se dal zjednodušeně popsat jako (Z)krocení zlé ženy ještě zlejším mužem.
Jejich vztah je vyloženě hra, ze které může vyjít jen jediný vítěz. Ovšem konec oné hry a zároveň konec příběhu nečekaně překvapí, jelikož to ani pro jednoho z nich nedopadne tak, jak byste nejspíš čekali.
Obě hlavní postavy (16 a 18 let) se jako klasičtí náctiletí občas chovají jako to, co díky svému fyzickému věku jsou, ale po inteligenční stránce jsou daleko před svými vrstevníky. Což v kombinaci s jejich poruchami osobnosti pravděpodobně rozdělí čtenáře na dva tábory. Jedni tím budou fascinováni a sympatizovat s nimi, jelikož ať chcete, nebo ne, tak nehledě na to, že ty postavy ani zdaleka nejsou normální ani kladné, tak v něčem mají nespornou nebo paradoxní pravdu, zatímco druhým to bude díky oné kontroverzi a nekorektnosti vůči normální většině společnosti pít krev. A ty postavy o tom moc dobře ví a vysloveně si v averzi vůči nim libují.

Musím přiznat, že jsem do toho šla s nemalými předsudky a nevelkou nadějí na kvalitní příběh, jelikož námět Sériový vrah a nepohodlná svědkyně je jedním z ikonických námětů na fanfikce, a zvlášť na ty české, v případě kterých si i ten největší a nejzvrácenější brak najde svoje čtenářky, a já se bála, že to svému námětu udělá stejně špatnou reklamu, jako se to povedlo 365 dním v případě mafiánů a jejich unesených vyvolených.
Ale světe div se, tohle je nečekaně „perla v hnoji svého žánru“ a právě kvůli kvalitě a dostatečně dobré psychologii je to tak neskutečně dlouhé. Ovšem společná existence a její vývoj v případě hlavního dua jsou jako skládačka, a kdyby se oddělal jen jediný dílek v podobě jakékoliv kapitoly, celý obraz by byl zkažený. Takhle je Vrah z Bellevillu důkazem, že dobrý kuchař dokáže uvařit luxusní jídlo i ze zbytků. Jako značné plus hodnotím i fakt, že autorka Vraha z Bellevillu publikovala bezplatně i na Wattpad, a tak je příběh opravdu snadno dostupný k četbě.

Už teď se nemůžu dočkat sequelu, který asi ale hned tak nevyjde, jelikož Vrah z Bellevillu svému pokračovaní připravil psychologickou i dějovou půdu naprosto dokonale, a překonat tak kvalitu prvního dílu bude evidentně hodně náročná práce.

Komentáře (0)