Bovarysmus podle Oze
recenze
Můj Michael (2004) / Šeřík
Chana Gonenová prožívá zklamání. Je vdaná za geologa Michaela, muže, jehož kvality neumí plně ocenit. Je matkou syna, k němuž nepřilnula, a k tomu se nikdy nevyrovnala se ztrátou milovaného otce. Romantická, znuděná Chana uniká monotónnosti a všednosti do bizarních představ, v nichž dává průchod potlačovaným touhám i strachu. Den za dnem ji snění vzdaluje od manžela a ji samotnou uvádí do temnoty.
Takto by se dal shrnout ústřední konflikt románu Můj Michael, díla přeloženého do více než třiceti jazyků. Děj románu je přímočarý: dva mladí lidé se do sebe zamilují, založí rodinu a začnou se odcizovat. Větší důraz než na vnější akci je kladen na Chanin vnitřní život. Oz citlivě mapuje rozkol mezi realitou a snem, stejně jako zvětšující se propast mezi věcným, starostlivým Michaelem a toužící, sebestřednou Chanou.
Z hlediska problematiky vypravěče se román řadí mezi vyprávění v první osobě. Úlohu vypravěče zastává postava Chany. Mezi hlavní témata románu patří samota, selhání v komunikaci, touha po dominanci v manželství a izraelsko-arabský konflikt.
Oz ve svém díle prokázal umění vcítit se do ženských postav, jako o pár let později například v Černé skřínce. Navíc se mu podařilo čtenáři zprostředkovat atmosféru Jeruzaléma a pro Izrael neklidného období 50. let. Mého Michaela můžeme číst jako milostný román o selhání manželů vzájemně si porozumět, či jako psychologický román o ženě, která stojí na prahu zhroucení.