Bolestně upřímné, bolestně krásné

recenze

Nesmrtelný příběh (2013) / daniel5973 (243 views)
Bolestně upřímné, bolestně krásné
Očekával jsem, že tohle bude nejlepší kniha mého života. Přečetl jsem ji - a je.

"Ve měste u moře, které se kdysi zvalo Sankt Petěrburg, pak Petrohrad, potom Leningrad a mnohem později znovu Sankt Petěrburg, stál na dlouhé, úzké ulici dlouhý, úzký dům. U dlouhého, úzkého okna čekala dívenka v bledě modrých šatech a bledě zelených prezůvkách, až přiletí pták a ožení se s ní."

Takto začíná první kapitola tohoto majstrštyku. Poetickým jazykem čteme velmi podivný příběh. Příběh krásný, ale neskutečně krutý. Příběh, kde jsou loveni přenádherní ptáci ohniváci; kde vodka teče proudem; kde nevinné dívky jsou hostěny lanýži, kaviárem a hovězími jazyky jen proto, aby všechny ty poklady záhy vyzvracely; kde domy mají hrůzou husí kůži a kde lidé píší statě o spravedlnosti přerozdělení obilí zatímco samo obilí plesniví v sýpkách; kde se svět před Vámi svleče donaha a zatančí kozáček. Potkáme malého Lenina, jak stříhá nespravedlivě vysoké růže a malého Stalina, jak pod stolem štípe hosty do stehen. Uvidíme souložit samotného Cara života, Kostěje Nesmrtelného, a budeme svědky porušení více slibů, než jich bylo dáno. Octneme se v obleženém Leningradu, kde hladem a mrazem umírají ženy a děti a muži a ptáci. A bude to kruté, poněvadž Rusko bylo poetické, stejně jako bylo tvrdé a nelítostné a tohle je upřímná kniha.

"Tohle je Rusko a píše se rok 1952. Co jiného by mohlo být peklo?"

A třeba zjistíme, že si lidi po revoluci nakonec snad byli všichni rovni, všichni stejně mrtví... Nevím o čem ta kniha přesně byla. Možná o revoluci, možná o manželství, možná i o lásce nebo životě a smrti.

"Vím, že jsi milovala jeho i mě tak, jako matka dokáže milovat dva syny. A nikdo by neměl být souzen za to, že miluje víc, než by měl, jedině za to, že nemiluje dost, a to bylo mým zločinem."

Jen byla moc krátká. A to je to jediné, co autorce vyčítám. Je tam tolik úžasných setkání tolika úžasných postav, o kterých bych dokázal číst hodiny, jenže příběh utíká a skáče dál a Vám by ani žábry nestačily, abyste se neutopili v té divoké řece krásy a bolesti a upřímnosti. A jakmile postavy odehrají svou roli v příběhu, řeknou svou myšlenku, jsou nemilosrdně zahozeny do kouta jako zmačkaný list horlivého pisálka. Možná budete nesouhlasit, možná se z utíkajícího příběhu vznese spousta pylu a Vám natečou oči a budete se přít, jenže o tom ta kniha třeba je. Možná po ní zalezete do kouta a postavíte ke zdi všechny naděje, nebo vylezete na kopec za městem a budete křičet pravdivá slova a zpívat písně o svobodě. Ale určitě budete plakat.

"Lid se musí dočkat toho, že zločiny vůči němu budou potrestány. Bojovala jsi u Leningradu. Já zrovna tak. Proč by on měl být ušetřen?"
"Někdo musí."

Komentáře (1)

kniha Nesmrtelný příběh recenze

Sandruše
30.05.2016

Uf, tak teď nevím, co říct...možná jsem ovlivněná tím, že se mi Nesmrtelný příběh vryl pod kůži i do srdce, které následně rozedral na kusy...ale...tohle je ta nejlepší recenze, co jsem kdy četla...Děkuji za ni.