Bolestně upřímné, bolestně krásné

recenze

Nesmrtelný příběh (2013) / daniel5973

Očekával jsem, že tohle bude nejlepší kniha mého života. Přečetl jsem ji - a je.

"Ve měste u moře, které se kdysi zvalo Sankt Petěrburg, pak Petrohrad, potom Leningrad a mnohem později znovu Sankt Petěrburg, stál na dlouhé, úzké ulici dlouhý, úzký dům. U dlouhého, úzkého okna čekala dívenka v bledě modrých šatech a bledě zelených prezůvkách, až přiletí pták a ožení se s ní."

Takto začíná první kapitola tohoto majstrštyku. Poetickým jazykem čteme velmi podivný příběh. Příběh krásný, ale neskutečně krutý. Příběh, kde jsou loveni přenádherní ptáci ohniváci; kde vodka teče proudem; kde nevinné dívky jsou hostěny lanýži, kaviárem a hovězími jazyky jen proto, aby všechny ty poklady záhy vyzvracely; kde domy mají hrůzou husí kůži a kde lidé píší statě o spravedlnosti přerozdělení obilí zatímco samo obilí plesniví v sýpkách; kde se svět před Vámi svleče donaha a zatančí kozáček. Potkáme malého Lenina, jak stříhá nespravedlivě vysoké růže a malého Stalina, jak pod stolem štípe hosty do stehen. Uvidíme souložit samotného Cara života, Kostěje Nesmrtelného, a budeme svědky porušení více slibů, než jich bylo dáno. Octneme se v obleženém Leningradu, kde hladem a mrazem umírají ženy a děti a muži a ptáci. A bude to kruté, poněvadž Rusko bylo poetické, stejně jako bylo tvrdé a nelítostné a tohle je upřímná kniha.

"Tohle je Rusko a píše se rok 1952. Co jiného by mohlo být peklo?"

A třeba zjistíme, že si lidi po revoluci nakonec snad byli všichni rovni, všichni stejně mrtví... Nevím o čem ta kniha přesně byla. Možná o revoluci, možná o manželství, možná i o lásce nebo životě a smrti.

"Vím, že jsi milovala jeho i mě tak, jako matka dokáže milovat dva syny. A nikdo by neměl být souzen za to, že miluje víc, než by měl, jedině za to, že nemiluje dost, a to bylo mým zločinem."

Jen byla moc krátká. A to je to jediné, co autorce vyčítám. Je tam tolik úžasných setkání tolika úžasných postav, o kterých bych dokázal číst hodiny, jenže příběh utíká a skáče dál a Vám by ani žábry nestačily, abyste se neutopili v té divoké řece krásy a bolesti a upřímnosti. A jakmile postavy odehrají svou roli v příběhu, řeknou svou myšlenku, jsou nemilosrdně zahozeny do kouta jako zmačkaný list horlivého pisálka. Možná budete nesouhlasit, možná se z utíkajícího příběhu vznese spousta pylu a Vám natečou oči a budete se přít, jenže o tom ta kniha třeba je. Možná po ní zalezete do kouta a postavíte ke zdi všechny naděje, nebo vylezete na kopec za městem a budete křičet pravdivá slova a zpívat písně o svobodě. Ale určitě budete plakat.

"Lid se musí dočkat toho, že zločiny vůči němu budou potrestány. Bojovala jsi u Leningradu. Já zrovna tak. Proč by on měl být ušetřen?"
"Někdo musí."

Komentáře (1)

Přidat komentář

---