ZUličníci přehled

01.04.2019

Četla jsem s pětiletým synem a bohužel nedoporučuji. Synkovi se líbily ty "potvůrky", proto po knížce sáhl v knihovně. Ale příběh se mi nelíbil, vlastně ani ty fotky. Když tvorečkům ujelo auto, které je mělo vzít zpět z výletu, syna to hodně rozesmutnilo. A při pasáži a fotografii, kdy tvorečkům zlý člověk s radostí rozkopává příbytek, se rozplakal, což tedy před spaním rodiče nepotěší. A hned na dalších dvou stranách zkáza a zloba ještě nafocená v detailech... Ach jo. Chápu, že cílem bylo nějaké ponaučení, objevil se pak i hodný pán... Ale kniha je svou jednoduchostí určena malým dětem a ty bývají v jádru ještě nevinné a čisté, tak copak je nutné předkládat jim takový příběh? Jako by někdo čekal, že by něčeho takového byly schopné, tak je nutné je upozornit, že se to nedělá? Za mě prostě ne, já pro své malé dítě nechci knihu, která v něm zanechá smutek. Dopadne to sice jakože dobře, ale z pohledu dítěte to vlastně dobře nedopadlo - jejich původní dům byl pryč, hračky rozbité... Když jsem mu říkala, že je vše v pořádku, že mají nový domeček a jsou spokojení, tak stále plakal a říkal "ale co ty hračky?"... Nemyslím si, že by takovouto knihu stvořil autor, který má sám děti. Tvorečkové jako takoví - proč ne, líbil se mi nápad s jejich jmény nebo třeba jakým způsobem k nim "přicházejí" jejich děti... To bylo milé. Vlastně jsem ale ani nepochopila jejich pojmenování "ZUličníci". Jasně, jsou z ulice a jsou to uličníci. Čekala jsem tedy, že příběh bude o roztomilých rošťácích, se kterými bude zábava. Ničeho takového, v dobrém slova smyslu uličnického, se ale nedočkáme. Škoda, že jejich příběh (a tím pádem i fotky) nebyl jiný, veselejší.